Okamura i Babiš potřebují své hlupáky a chudé, mladí a vzdělání fašisty ani autoritáře nevolí
Volby jsou základem demokracie a její nejmocnější zbraní. V ideálním případě jde o soutěž idejí a myšlenek, mezi kterými si volič vybírá ty, které se shodují s jeho názory. Realita ale bývá jiná.
Volby jsou událostí, která má definovat především cestu, po níž se bude země další období ubírat. Pro politika jsou ale také okamžikem, který určí jeho další kariéru. Je třeba říct, že je nutná velká dávka sebekázně k tomu, aby politik v tomto okamžiku upozadil osobní prospěch a prospěch své strany, a naopak upřednostnil prospěch země a společnosti jako celku.
Není třeba zdůrazňovat, že ve skutečném světě půjde vždy o určitý kompromis. Katastrofa ale nastává ve chvíli, kdy politik zcela rezignuje na vše kromě svého prospěchu a celou svoji politiku podřídí svému znovuzvolení. Přesně touto cestou se vydali Andrej Babiš a Tomio Okamura.
Vyhodnotit důsledky své volby nicméně může pouze volič vzdělaný, s dostatečným všeobecným rozhledem a orientací ve veřejném dění. Volič, který tyto požadavky nesplňuje, je snadno ovlivnitelný a lze jej získat na slib malého osobního prospěchu (v lepším případě) nebo dokonce jen na slib zcela nerealistický (v tom horším případě). A právě na takový elektorát se orientují Andrej Babiš a Tomio Okamura. Vyhýbají se jakýmkoliv zmínkám o tom, že sami voliči možná pocítí tíhu řešení problému, naopak slibují nesplnitelné.
Politici jako Andrej Babiš a Tomio
Okamura přesně vědí, že své nereálné programy nemohou prodat
vzdělanému elektorátu. V jejich případě je volič, který je nevzdělaný
a bez rozhledu ideální cílovou skupinou. Jen jemu totiž mohou program tohoto
typu prodat. 


