Odpovědět přece znáš,proto si bolševik.

Odpověď známe všichni
Soudruzi by toho neposlušného elementa rozhodně nechtěli jen
přehlasovat ... 
Dřív měl každý dům správce, nebo domovníka ,tomu se nahlásila
závada a on to pak nahlásil příslušnému odboru- správě bytů. Soudruzi
by poslali příslušného pracovníka a ten by rozhodl jestli je výtah schopen
provozu, nebo jestli je ho potřeba vyměnit. 
tvoje kecy jsou směšné

Domovnická rodina získala byt , paní uklízela , pán správcoval a byl
klid. 
To bylo dříve. Pak už ne. Domovník byl placená služba, takový malý přivýdělek k platu.
Přesně jak píšeš. Když jsme se přestěhovali do Prahy do nově
postavených paneláků, tak se v každém vchodě určil tzv. domovník, který
se staral o úklid domu a přilehlých prostor kolem něj a menší opravy
(výměna žárovek, seřízení Brana). Navíc měl správce k dispozici
jednoho pracovníka, který se staral o opravy jak těch společných prostor,
tak i o opravy v bytech, které nájemníci potřebovali. Zároveň měl tento
člověk na starosti výměníkovou stanici, to znamená topení a teplou vodu.
Takto to fungovalo u nás. Měli jsme smlouvu s výtahářem, který se zavolal
vždy, když byl nějaký problém s výtahem nebo další, který se staral o
bezchybný chod mandlu či pračky.
Vše fungovalo jak má až do doby, kdy se začaly byty prodávat a vše
přešlo do nově založeného Družstva vlastníků.
A vím to proto, že jsem na správě bytů pracovala po mé třetí mateřské a měla jsem na starosti právě tyto nově postavené paneláky, než byly předány městu a zprivatizovány.
Ve větších družstvech to tak funguje pořád. Družstevníci si zvolí předsedu samosprávy a ten se mírný obnos stará o drobné opravy popřípadě na družstvu u příslušného technika zajistí opravu.
Tak někdo se o chod musí postarat. Tehdy to byl ten, který ty paneláky postavil a předal je do užívání občanům. U nás to byly Vojenské stavby a podnik PAL.
Ale z vlastní zkušenosti vím, co se stane, když někdo začne pokládat nepříjemné otázky jeho vedení. Vyvrhel. Já těch otázek měla povícero, a na žádnou otázku jsem nedostala odpověď. Jedinou reakcí bylo, že jsem byla zbavena domovnictví, ačkoliv jsem svoji práci dělala svědomitě a lidé v domě s ní byli spokojeni. Každý rok se obnovovaly smlouvy, a na můj přímý dotaz předsedy družstva, kdy k tomu dojde, jsem nedostala odpověď. Neměl ani tolik odvahy, aby mi do očí řekl, že už se mnou nepočítají. No jo, nebyla jsem jejich kamarádka a viděla jim do karet, proto ty moje nepříjemné otázky. Takhle to mnohde chodí.
Společenství vlastníků víceméně funguje do chvíle , než začnou původní majitelé vymírat , změní se buď na centra osamělých vdov , nebo dědici začnou byt pronajímat a v podstatě se o chod v baráku nestarají .
Asi máš špatnou zkušenost ale u nás a i vedle v sousedních domech se velice dobře o dům staráme. To je taky vidět jak se domy zateplují atd..A když se změní vlastník tak buď dá plnou moc někomu z domu a nebo chodí na schůze domovní. I když ty byty pronajímají. Žádné chátrání nehrozí.
To ti moc c nevěřím. My jsme sice fakt hodně velké družstvo ,ale že zkušenosti vím , že dostat někoho na schůzi je problém.lidé bydlí a tím to pro ně končí. Začínají procitat až když se něco podělá.
Nás je jen 12. Polovina bytů v domě je pronajatá a nevím zda ti nájemníci mají přihlášené či né ale opravdu dají plnou moc a nebo přijdou majitelé osobně. Máme ještě firmu která dělá veškeré papíry a i správu domu, stačí jen zavolat co je za problém a řeší se to. Teď bylo hrozně moc papírování a schůzí . Zateploval se dům, teda náš vchod. Každý čtvrtek byl ve 14 hodin kontrolní den na stavbě, mohl kdokoli přijít i mimo vedení a mít připomínky.
To už mám z doslechu od bývalých sousedů, protože jsem se odstěhovala
před čtrnácti lety. Samozřejmě, že jsme to po odkupu někdy v
devadesátých letech dávali komplet do pucu a všechny nás to stálo nemalé
peníze (euro výtah, okna , zateplení , vodovodní a odpadní trubky) , nadto
jsme zapracovali i na rekonstrukci koupelny , výměně podlah ap.
Nehrozí zrovna chátrání , ale problémy s neplatiči.