K dopolední kávě
Že se nám revoluce poněkud vymkla z ruky, je jasné
V současnosti jeden ze zásadních problémů, je volební právo i pro
existence, které lze bez námahy opít rohlíkem, resp. koblihou ....
...................................................................
Jan Urban:
Neslušná hloupost většiny české
společnosti s komunismem nezmizela 
K pochopení všech našich polistopadových omylů a naivity třeba pomůže další Hejdánkův, ještě mnohem starší, citát: „O pravdě se nehlasuje. Hlasuje-li se přece, může se dobře stát, že pravda prohraje, rozhodují-li o ní násilníci, cynici nebo nevzdělanci, kteří sami pravdu nerespektují.“
.... A jen o pár let později konstatoval: „Demokracii tady teď máme, ale nemáme demokraty. Dokud je nebudeme mít, žádné volby nám nepomůžou. Když volí blbci, volí blbě… Instituce nás nezachrání. Potřebujeme vychovat vědomí a sebevědomí. A politicky gramotné občany.“
Třicet šest let po listopadu 1989 nemá česká společnost společný hodnotový jmenovatel a její většina – nespokojena se současností – brblá, rezignuje, nebo se upíná k nekritizovatelným mýtům a iracionálním představám.



Od té doby, jsem nic originálnějšího
nikde nečetla. 
Kdyby se to dozvěděla, tak mu zabalí
téch jeho pár posraných trenek a vyhodí ho z baráku.
Bílá volební komise se černýho
zeptala kolik se dá udělat bublinek z kostky mýdla? Ať řekl co řekl tak to
bylo špatně a byl diskvalifikován z voleb!


ty cvoku, víš, kolik lidí
mělo u nás zbroják? + - 400 000. 