"To, co snášíte, patří k vašemu ukázňování. Bůh s vámi jedná
jako se syny. Vždyť kterého syna otec neukázňuje? Ale pokud nejste
ukázňováni, potom jste nemanželské děti, a ne synové. Naši lidští
otcové nás ukázňovali a my jsme je měli v úctě. Neměli bychom se o to
ochotněji podřizovat Otci našeho duchovního života, abychom žili? Vždyť
oni nás ukázňovali jen chvíli a podle toho, co považovali za dobré, ale on
to dělá k našemu užitku, abychom byli svatí jako on.
Je pravda, že žádné ukázňování se v danou chvíli nezdá
radostné, spíš bolestné. Ale těm, kdo jím byli školeni, nakonec
přináší pokojné ovoce, kterým je správné jednání."
Samozrejme tohle plati jen v pripade tech rozumnych lidi, ktery dokazou
prekonat tu svou pychu a zamysli se trochu a uprimne pak usiluji o napravu, kdyz
poznani, ze se v necem mylili.