V této diskuzi se nacházejí odkazy a příspěvky s manipulativním obsahem, dezinformacemi a fakenews.
https://www.facebook.com/photo/?fbid=980326184733153&set=a.192713606827752
"Ve škole nám při svých demonstracích vymlátili kamením okna, nadávali nám ‚české svině‘ a podobně. Napadali nás fyzicky cestou do školy a zpět domů. Museli jsme spát u zdi pod okny, neboť to bylo trochu bezpečnější místo před kameny a někdy i před střelbou,“ popisuje jeden z pamětníků z Českého Krumlova situaci v pohraničí v září 1938. Násilí ze strany takzvaných sudetských Němců se stupňovalo a provolávali, že chtějí „Heim ins Reich“, domů do říše. Situace začínala být neudržitelná, a kdo z českých občanů mohl, z pohraničí odjel. Ti, kteří zůstali, odešli po přijetí Mnichovské dohody 30. září 1938. Celkem své domovy kvůli nacistickému fanatismu muselo opustit téměř půl milionu Čechů a Slováků. Válku často prožili v provizorních podmínkách, ve stodolách, malých bytech a u příbuzných ve vnitrozemí. Po válce pak nacházeli své majetky často vybrakované a nenávratně poničené.
Dobrácké německé sousedy zfanatizoval Henlein. Začali vytloukat výlohy
i plivat na české děti
„Do roku 1937 vše probíhalo v klidu a v pořádku, než Henlein zfanatizoval
sudetské Němce. Ti se pak k nám chovali nepřátelsky, docházelo ke
střetům jak mezi dětmi, tak mezi dospělými. Vyvrcholilo to v září 1938,
kdy nám Němci vyhrožovali pověšením na telegrafní tyče,“ vzpomíná v
knize Vyhnání Čechů z pohraničí v roce 1938 Růžena Větrovcová z
Omlenice. „Sousedé i kamarádi byli Němci. Velice dobře jsme s nimi
vycházeli. Nikomu z nich nevadilo, že jsme chodili do české školy a do
Sokola. To se však změnilo, když se objevil Henlein. Německé děti se nám
začaly posmívat, přestaly s námi kamarádit, někdy i na příkaz rodičů.
Stalo se mi, že otec mé kamarádky na mě plivl. Bylo mi tehdy čtrnáct
let,“ popisuje pamětnice ze Stříbra.
