Svobodná diskuse bez cenzury je utopie

Můžu si žvanit jak chci, tak jako třeba premiér, nebo prezident. Ti ví o našich problémech taky kulový a řeší si své dotace, nebo své kompetence.

Být u komárů, tě ještě neřadilo mezi lotry, ne každý páchal sviňárny, chtěl -li jsi jít do politiky nebo vyšší post, komar bys měl být a nepoucuj mě, já to v rodině zažila a nadšená jsme z toho nebyla. Ještě že jsem se provdala za fotbalistu, měla jsem se krásně, i když připoustim, že v dnešní době jsou mnohem lépe placení

Naopak.
Vstoupit do komunistické strany znamenalo souhlasit se zločinným komunistickým režimem, natož jít tehdy do politiky, to byl vrchol loajality s totalitním zřízením.
Dokážu omluvit i pochopit člověka, který vstoupil díky své mladické nerozvážnosti, či naivitě a po pár měsících vystoupil, lépe řečeno se nechal vyloučit, nebo klidně někoho, kdo vstoupil, aby mohl být třeba vedoucí v kovomatu. Ale kdo dělal politiku, či jakoukoliv stranickou funkci, to už nepromíjím, to byli všichni do jednoho slouhové režimu a nebýt jich, tak by zde ten režim nemohl existovat. Zkus si představit, že by do KSČ nevstoupil nikdo, nebo naopak všichni. Kdo by se pak nad koho mohl povyšovat jen díky členství v bratrstvu kočičí pracky? Průkazka člena KSČ byla něco jako pokázka na výhody oproti zbytku obyvatel, tedy velmi nemorální záležitost.
Poučovat tě určitě nechci, to bych si nedovolil, leč paměť mi stále ještě trošku slouží.
Co se fotbalistů týče, v tom se moc nevyznám. Vím jen, že za komunistů u nás nebyl vůbec žádný sportovec z povolání, všichni byli jakože něco jiného, třeba soustružníci, vojáci, nebo pekaři a sport měli jen jako svého koníčka na čistě amatérské bázi. Jasně, že to byl podvod a byli to normálně profesionální sportovci jako na západě, ale tak to tehdy chodilo, lež byla normální v této oblasti.
Poučovat tě určitě nechci, jen říkám, co si myslím. Ne každý jsme vyrostli a žili rodinách postižených komunistickou kolaborací.

Většinou kopali za Duklu, tak to bylo i s ostatními sportovci, manžel měl také zaměstnání, ale většinu protrenoval

Já vím.
To byl takový paradox, sportovci, myslím ti profesionální, museli mít pracovní smlouvu na něco jiného, než ve skutečnosti dělali. Pokřivená komunistická morálka a prolhanost jejich režimu zasahovala i do jinak nepolické sféry, třeba do sportu.
Většinou nekopali jen za Duklu, ale za mnoho jiných "zaměstnavatelů", třeba za Zbrojovku, Škodu, nebo taky někdo boxoval za Uhelné sklady. Všichni věděli, jaká je to habaďůra, dnes nepochopitelné.
Problém byl trošku s už opotřebovanými sportovci, do šedesáti nidko nevydrží hrát fotbal, nebo lyžovat na nějaké úrovni. Trenérů je potřeba výrazně méně, než sportovců a tak ti, co si nesehnali doživotní zašívárnu jako trenéři, nebo nějací přicmrdávači ve sportovních klubech, museli pak nastoupit do těch fabrik a začít se na stará kolena živit prací. Ta jim pochopitelně smrděla, protože za ni bylo méně peněz a hlavně ji neuměli dělat.