Svobodná diskuse bez cenzury je utopie

Bez Rusů to nebylo ono!

To je moc dobře ,sport musí být apolitický. Protože jinak by žádný USA sportovec a všichni Evropští kteří je kdekoli podporují nesněli soutěžit také.

Sport není a ani nikdy nebyl apolitický, tedy ten jakože "velký".
Apolitický je jen opravdový sport, tedy tělocvik pro radost. Apolitičtí jsou určitě kluci, kteří čutají na vesnici fotbal, nebo ženské, co si jdou jen tak pro svou potěchu zaskákat aerobic do Sokola. V takových případech jde čistě o koníčka a osobní vyžití ve volném čase, který nemá s politikou nic společného. Tedy vyjma toho, že jim zastupitelstva, tedy místní politici, přihrávají peníze na jejich činnost, ovšem tam fungují spíš vztahy kamarádšoftu, já na bráchu, brácha na mě a o nejde o žádnou ideologii, neb naprostá většina venkovských zastupitelů jsou nestraníci.
Vrcholový sport, myslím tím ty sporty jakože amatérské a nejpopulárnější, je už asi sto let navázaný na politiku, ať se to někomu líbí, nebo ne.
Za začátky těch skutečně politickou silně ovlivněných vellkých akcí lze asi považovat olympiádu v Berlíně (1936), což nebylo nic jiného, než čistá propagace nacismu, tedy národního socialismu, jak zní plný název této zrůdné ideologie. Mimichodem, socialismus byl zrůdný i bez přívlastků, tedy všechny jeho formy, včetně toho našeho takzvaně reálného. A po válce už se v tom jen pokračovalo, vrcholové soutěže byly silně zatíženy a ovlivňovány politiky, kteří někdy rozhodovali kdo kam pojede, nepojede, nebo si alespoň přihřívali svoji polívčičku. Olympiády v Moskvě i Los Angeles jsou toho zářným příkladem a jen dokazují, že sám olympijský výbor je politický institut, nebo ono tam jde spíš o kšeft. V totalitních zemích byl vrcholový sport zcela v rukou papalášů, ti rozhodovali o každém sportovci, co může, co nemůže, stranou řízené byly všechny sportovní kluby a organizace, kryl se doping, no prostě naprostá amorální žumpa.
Naši soudruzi taktéž zneužívali sportovce ke své propagaci, například spartakiády byly výstavní skříní komunistického fanatismu. A nebo jiná perla, komouši nařídili cyklistům jet závod míru na Ukrajinu, pár dní po výbuchu Černobylu, aby prý dokázali, že se vlastně vůbec nic nestalo. Odporné.
A takto odporný je svět sportu dodnes, jen se střídají sportovci a ti, kdo jim jejich sportovní klání przní politikou.

(Upraveno 22.08.2026 11:05)

No není , tedy je úplně jedno zda jsou u vesla komunisti,komu­nardi,diktato­ři ,králové nebo demokrati.

Tak je to dnes lepší, máš recht. Asi proto, že v demokracii to není tak radikální, ale ne že by to neexistovalo vůbec.
Taky souhlasím, že politizace sportu se praktikuje v podstatě ve všech režimech, jen někde víc, někde míň a liší se formou.
Ono to ale jinak nemůže být, neb kteříkoliv vládcové, mimo jiné, mají taky moc nad veřejnými penezi a je čistě na jejich rozhodnutí, kolik z nich pošlou upocencům na jejich soutěže a tréninky, neb většina sportovců, včetně těch vrcholových, se bez sociálních dávek od státu neuživí a nebyla by schopna provozovat svého nákladného koníčka na té nejvyšší úrovni. Ty dávky jsou dnes v řádu desítek miliard ročně (myslím u nás), sport stojí obrovské peníze, ovšem o tom se moc nemluví.

Pak zde máme taky úplně jinou rovinu politizace. Sportovec je taky jen člověk. Má své myšlení, názory, hodnotový systém, morální úroveň a taky se někde narodil, někde to má rád atd. Proto je nesmysl očekávat, že to na nějakém sportovním utkání všechno hodí za hlavu a bude absolutně neutrální dokonalý sportovec, tedy nějaké monstrum bez citu, či emocí. Asi těžko si představit, jak dnes, či kdykoliv jindy, ruku v ruce a s úsměvem na rtu spolu soupeří třeba atleti, nebo lyžaři ze dvou zemí, které jsou ve stejný den ve válce. Dokážu si představit možná v boxu, tam jo. Vzpomeňme na Věru Čáslavskou, kterak se na olympijských stupních vítězů odvrátila od své soupeřky i vlajky její země, neb soutěž se konala těsně po okupaci. Paní Čáslavská přijela do Mexika z napadené země, její spoludržitelka zlaté medaile ze země agresora. Těžko se na ni zlobit, ba naopak, bylo to naprosto lidské a pochopitelné gesto, byť ji stálo kariéru. Zrovna její případ je čítankovým příkladem, jak byl socialistický sport extrémně zpolitizovaný.

Jenomže za to "velcí " sportovci nemohou! Když se jim do toho kvůli svému zviditelnění motají politici a oni pak nesou následky , je to vůči nim kruté , protože jejich úsilí přijde vniveč.

Vinnetou , evidentně jsi sám nesportoval , ani neměl v rodině reprezentanta ČR v nějakém sport. odvětví a nevíš tedy , co to všechno obnáší . Jinak bys reagoval trochu méně urážlivě.

Náčelník je mnoho let vzpěrač

Mě teda nechyběli. Nikdy jsem je k ničemu nepotřeboval.
Musím ale přiznat, že nejde jen o sportovce jen ruské, ale o všechny sportovce.
Ty naše musím navíc živit z daní.

Tady jde o princip , bez ohledu na tvůj názor na význam sportu. 🙂