Rčení o převlékání kabátů bylo u nás hodně frekventované na počátku devadesátých let, v době, kdy mnoho do té doby přesvědčených komunistů v sobě náhle našlo dosud skryté, ale o to silnější demokratické a přímo snad kapitalistické sklony. Když o někom řekneme, že převlékl kabát nebo že dokonce převléká kabáty, že je to převlékač kabátů, říkáme tím o tom člověku, že své názory a třeba politické postoje mění jen na povrchu, podle toho, jaká je právě teď situace, jak je to pro něj teď výhodné. Převlékač kabátů takovou změnu provede třeba několikrát za život, ostatně v zemi jako je naše, kde lze za jeden život zažít třeba šest režimů, jsou k tomu zvlášť vhodné podmínky. Dodejme, že není vyloučeno, že tento obrat vznikl ve vojenském prostředí, v dobách kdy vojáci různých zbraní a jednotek měli uniformy různého střihu a barev a přestup od jednoho útvaru k druhému znamenal převlečení uniformy, tedy kabátu, jak se za Rakouska říkalo uniformě. Dostat se do bílého kabátu znamenalo prostě narukovat.




