Nechci víc, než mám. Psala jsem nedávno, že jsem spokojená, mám vše,
co potřebuji - pravda, nedělám Fialovi kšefty, protože zařízení bytu,
oblečení, knihy, vše mám z dob socialismu - kromě automatické pračky a
ledničky a televize a počítače a tiskárny a mobilu.
Nechci víc už proto, že by se mi sem víc nevešlo, i takhle můj byt
připomíná skladiště a chystám se některé krámy rozprodat - například
starožitnosti, protože snachy je nechtějí a byly by nejspíš schopny je po
mé smrti vyházet do kontejnerů. A to bych se musela v hrobě obracet!
Závist vůči těm, kdo mají víc? Tak tím tedy netrpím. Spíš s nimi
soucítím, Vím, co obnáší úklid velkých bytů, domů, zahrad. Dovolené?
Já na dovolených v cizině vždy trpěla, pomalu jsem si stříhala metr, kdy
už půjdu do civilu - totiž domů. Oblečení - nedívám se po lidech,
nevšimnu si, co mají na sobě.
Co bych tak ještě mohla závidět? Dobré zaměstnání? Zaměstnávám se
momentálně psaním příspěvků na diskuse a to mi bohatě stačí. Pracuji z
domova a zadarmo, beru to jako určitý druh charity. Osvěta. Baví mě to, až
mě to bavit přestane, zase se odmlčím.
Ergo kladívko, budeš asi ty ten se zakořeněnou závistí.
