Rozcestník >> Společnost a komunity >> Svobodná diskuse bez cenzury je utopie

Když studoval v Moskvě na rozvědčíka, stejně jako Pavel, tak to potom možné je. Zřejmě agent KGB, takže byl od nich placen.

A povím ti ještě něco než si utvoris v mysli unáhlené závěry, stejně jako o mém sousedovi Dušanovi.Po roce 1968 pomáhal kamarádům co s ním pracovali,aby nevyseli na špagátu na lampách.Ponevadz poznal tu dobu trochu jinak, před rokem 1948 byl za války na nucených pracech v Německu, vyučil se jako Baťa opravoval boty.Mamka říkala že byl skromný a přísný že i když měl možnost vydělávat tyto peníze věděl že od narození jich moc neměli a tak i vedl mamku a její tři bratry.

Ano, kdo vyrůstal v chudobě, ten zůstane do smrti spořivým a skromným. Ne tak ti, co vyrůstali v nadbytku.

No já třeba nic taky neměl vedli mě ve skromnosti a teď si užívám co videlam to dávám za vše co mám rád,ale i něco mi zbývá.

Když jste měli tak bohatého dědečka, tak jste jistě v bídě nežili.
Nabízeli ti na střední škole nebo učňáku sociální stipendium? Mně ho nabízeli jako jediné na gymplu (taťka zemřel v mých 12 letech), já ho odmítla. Radši jsem pletla svetry a o prázdninách dělala celé dva měsíce brigády.
Totéž brácha - ten spravoval auta a celé prázdniny jezdil s traktorem. Vydělal si dvakrát víc než já, a já měla téměř dvakrát víc než mamka coby vedoucí vesnické prodejny.

No jde o to že děda já ho nepoznal, pomáhal lidem co šli proti komunismu ale fikane a max pomohl brachum mé matky,jen ten jeden podepsal chartu 77 a už měl problémy do roku 1989 a ten druhý pak pracoval na kriminálce a jezdil po republice a kontroloval fabriky.Bys koukala koho po revoluci na koho ukázal že ho zná, podnikatele,po­litici atd No moje matka se vyučila jako švadlena v Praze pro triolu šička podprsenek a mého dědu neměli soudružky učitelky rádi,oni byly zvyklý že na konci roku na základní škole vždy dostali učitelky květinu a jemu se to nelíbilo a tak mamka u vysvědčení kytku nedávala. Učitelky se mí mamky ptali když šla do první třídy co dělá tatínek a ona ani nevěděla a nesměla vědět a mohla říct jen že státní zaměstnanec a pak po revoluci babička jí řekla co přesně dělal a že ke konci svého života pomáhal lidem kamarádům před vysenim na lampách ohledně okupace a tak no

Já jsem kdysi - bylo mi třicet - poznala také jednoho takového, který nechtěl říct, kde pracuje, jen, že je něco jako vedoucí. Pak mi známá, která byla ze stejného městečka jako on, naznačila, že je ....., bála se to vyslovit, uhýbala očima... Tak mi to konečně došlo.

No jasný no

....giggolo