Podpora Beneše i obětí gestapa
Lichtenštejnové patřili v roce 1918 mezi největší pozemkové vlastníky v
Československu. Většinu pozemků pronajímali. Za první pozemkové reformy
jim byly přibližně dvě třetiny pozemků vyvlastněny za úřední cenu. Ta
jim nebyla nikdy vyplacena; Státní pozemkový fond Lichtenštejnům dlužil
cca 98 milionů korun. Zbylo jim okolo 60 tisíc hektarů většinou lesů,
dále hrady, zámky, domy, továrny a akcie.
Za 1. i 2. světové války bylo Lichtenštejnsko neutrální, v letech 1939
– 1943 čelilo několika pokusům o anexi ze strany hitlerovského Německa,
kterým se dokázalo ubránit. Diplomatické styky navázaly Československo a
Lichtenštejnsko teprve v srpnu 1938 poté, co byla dokončena první pozemková
reforma na majetku knížecího rodu. Prezident dr. Edvard Beneš byl ochoten
část vyvlastněných pozemků Lichtenštejnům vrátit, pokud budou v
republice investovat.
Po Benešově abdikaci v říjnu 1938 mu vládnoucí kníže František Josef
II. poslal do exilu peníze, aby ho podpořil. Knížectví neuznalo okupaci
Československa z března 1939, ani vznik protektorátu a nepřerušilo s
Československem diplomatické styky.
Za okupace Lichtenštejny zastupoval na území protektorátu princ Karel
Alfréd (1910 – 1985), otec dnešní velvyslankyně Lichtenštejnska v České
republice paní Marie-Pii Kothbauer. On a úředníci lichtenštejnské správy
sídlící v Olomouci, pomohli mnoha zaměstnancům vězněným nebo
perzekuovaným gestapem a okupačními úřady.