Ano, to je známý příběh:)
Takže nám už přináší první záchvěvy jara... u nás už je to vidět,
sice foukal vítr, ale je teplo a slunečno. Peří máme sedrané... naposledy
jsem i já dral peří a to bylo někdy kolem poloviny 90. let:)
ja ako chlapec som sa zúčastňoval (boli aj v mojej rodine) na dedine tých "páračiek peria", bili to krásne časy - čo tie ženy všetko narozprávali, to bola hotová dedinská encyklopédia múdrosti, ale i všelijakých povestí, povídačiek/drbov/JPP...ženy boli často v dedinských krojoch, bolo to krásne, hodne sa pritom spievali ľudové piesne daného regiónu a pritom boli vždy nejaké špeciality (hlavne koláče, ktorú ženy so sebou prinášali) :-)
U nás to bylo chudší... co se týče oblečení, žádné výrazné
motivy... hlavně černá a bílá... maximálně čepec nebo zástěra lehce
vyšívaná. Jen ti staří, mladí už chodili po svém. Strašidelné
příběhy, o bludičkách, nebo o tom, že tam někde, kdesi straší a nebo
že se zjevuje někdo, někde...Slivovička, borovička se tam nepila a
pagáče. Velký lampáš uprostřed stolu. V mé době tam už byla elektřina,
ale tohle zůstalo. Nejlepší bylo, když do toho někdo kýchl:)))
Tady už to takové nebylo, spíš se tu lidé divili, že by ještě někdo
dral peří. Mám doma ještě jednu takovou tu starou péřovou duchnu a
nevyměnil bych jí za nic:)
Z těch ostatních se udělaly deky... pak přišla doba mikrovláken a já
nevím čeho všeho, aby se zase husí peří vrátilo do módy, jako luxus.
Letky... koncovky křídel se používaly na vymetání komínů a nebo
smetání uhynulých včel.
jo, zrejme ste o niečo mladší odo mňa, u mňa to bolo v koncom 70. a v 80. rokoch - pochádzam z rázovitej severoslovenskej dediny - tam boli vtedy páračky každý deň v nejakej inej rodine (dedina mala 70 domov, asi 350 ľudí)...dnes žijem (od štúdií) s rodinou v BA:-)
páračky peria boli (po domoch) pochopiteľne len v zimnom období, keď sa nerobilo na poliach...
