Genesis 1:26
I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“
Genesis 1:26
I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“
Za dvě hodinky bude novoluní snad něco dobrého přinese, vypadá to že
deště a bouřky :-)
Ale z dlouhodobého hlediska ano je to s tím panováním člověka nějaké
nikoliv dobré..
Říkáš dobře. Je to velice pravděpodobné. ) "Když Bůh dopustí, i
sukovice spustí."
Líbí se mi, jak čteš text.
Jsou dvě možnosti jak jej čísti. ) máme býti podobou Boha vzhledově,
povahově? či podobou Boha v tom, stati se nadřazenou bytostí veškerému
životu na Zemi ( tedy Egomaniaci)?
Navrátímliš se k verši.
Malé popovídají s AI o egocentrismu Božím či člověčím.
Rozdíl mezi ideálem a realitou
"(Pád člověka)V biblickém vyprávění tento posun od péče k egocentrické nadvládě nastává hned ve 3. kapitole Genesis (tzv. dědičný hřích):Ideál (Genesis 1–2): Člověk má žít v harmonii se stvořením a starat se o něj.Realita po selhání (Genesis 3): Jakmile člověk zatouží být jako Bůh a rozhodovat sám o dobru a zlu, jeho vztahy se pokřiví. První, co se stane, je, že se objeví stud, strach, vzájemné obviňování a touha ovládat druhého (Bůh říká ženě, že muž nad ní bude „vládnout“).Lidská historie tak vlastně potvrzuje, že člověk biblický úkol nepochopil nebo jej záměrně překroutil.
Slovo „vládnout“ jsme si vyložili v tom nejhorším možném smyslu – jako právo na vykořisťování.
Sekulární kritika: Křesťanství jako kořen ekologické krize.
Váš postřeh sdílí i řada moderních historiků a filozofů. Například historik Lynn White Jr. napsal v roce 1967 slavnou esej, ve které tvrdí, že právě verš Genesis 1:26 a židovsko-křesťanská tradice nesou hlavní vinu na současné ekologické krizi.
Tím, že Bible postavila člověka nad přírodu a řekla mu, aby si ji podmanil, vštípila západní civilizaci pocit, že příroda nemá žádnou vlastní duchovní hodnotu a je zde jen k našim službám.
V porovnání s animistickými náboženstvími (která věří, že stromy nebo řeky mají své duchy a člověk je musí respektovat) křesťanství přírodu „odkouzlilo“ a udělalo z ní pouhý objekt.
Člověk tedy skutečně vládne, ničí a chová se egocentricky. Otázkou zůstává, zda je to proto, že ho to Bůh takto naučil, nebo proto, že člověk neunesl svobodu a moc, kterou dostal, a zneužil ji."