Myslíte si, že v bardu se dá lpět?
Osvícený by se už neměl vracet, pak by nebyl osvícený a lpěl by na
životě. Měl by se probudit ze snění.
Buddha když se probudil tak se dostal do Nirvány a už se nechtěl vracet,ale bylo mu řečeno,aby se vrátil a to co se mu povedlo dále učil ostatní,tedy nesobecký čin.
Ten příběh znám, přesto si nemyslím, že je ten výklad správný. Nemohl dojít nirvány. Nedávalo by to smysl, pokud zauvažujeme, co nirvána je. Návrat nemá logiku.
Spíš se tam vytváří prostor pro víru, která bude na takovou zkušenost
navazovat.
Tohle je zajímavý odkaz v tom směru a jak se snadno nechá spojovat vědomě
nespojitelné.
http://www.thajsko.com/nabozenstvi/budhismus/buddha.htm
A tak jsem si říkala jak to že osvícený člověk nepoznal že mu
podávají "otrávené" jídlo ?
Tedy jako že to byla jakási nedůstojná smrt, tak vím že si nemůžeme
vybírat jak zemřeme i patří to k životu.
Problém je v tom, že on to poznal. Ten člověk se s ním chtěl rozdělit o to poslední, co má a on jej nedokázal odmítnout. Chudoba cti netratí.
Bylo mu 80 let, pak se tělo už hůře vypořádává s otravou. Přesto zemřel s úsměvem na rtech.
Přesně tak, v tom je skrytá podstata příběhu o jeho smrti. Jde o překonání se, kdy důsledek takového konání není důležitý, ale krásná je příčina (skutek) která jej vyvolala.
Myslím, že ne, přesto si nemůžeme být jisti, že je ten příběh skutečný. Hodí se dobře k celému příběhu o jeho životě. Ukazuje nám, že Buddha už nepotřebuje fyzický svět.
O Buddhovi se už napsalo mnohé. Existuje mnoho zaručených pravd i
nepravd. Třeba jako ta o jeho údajném vegetariánství. Mnozí by si přáli,
aby opravdu vegetariánem byl. Krásně by se to doplňovalo s jejich stylem
života. V tomto směru bych se přiklonil k Bibli a starému zákonu, kde i
boha láká vůně obětin.
Genesis 9,3 Každý pohybující se živočich vám bude za pokrm; jako zelenou
bylinu vám dávám i toto všechno.
Já si myslím, že pokud vyhasne plamen, pak už není návratu. K absolutnímu pochopení, splynutí, zase musí ten plamen vyhasnout.
To je otázka. Podle některých informací mu byl Tomáš k nerozeznání podobný. Pak tu byla také touha po pokračování něčeho, co započalo.
Nedávalo by to smysl, pokud člověk pochopí a opustí samsaru, není důvod k návratu. Myslím, že měl podobné trápení jako Ježíš, tedy překonat zakořeněnou víru a přesvědčit věřící, že mají hledat. Pak, aby mohl ukázat svůj zážitek (cestu), musel použít příběhů, které ostatní znaly a zároveň tam vložit své poslání.
Jinak Bardo je mezi stupeň k dalšímu buď ke světlu nebo dolů či opět na pouť reinkarnace a taková duše neví co se děje chce a lpí a hledá.