Nebylo by na škodu si ujasnit význam slova "komunismus".
Komunismus označuje ideologii postavenou na principu společného
vlastnictví.
Které věci byly součástí společného vlastnictví?
Byly trenýrky takovou společnou věcí, nebo domy, kabáty, nebo snad
pejskové? Zajisté ne. Ve společném vlastnictví byla zem, po které
chodíme, na které bydlíme a ze které žijeme, byl v ní vzduch na dýchání
a voda na pití.
Společné vlastnictví se vztahovalo i na výrobní prostředky, na silnice,
železnice, elektrárny, na uhlí, na ropu, na plyn pod zemí, na lesy, řeky,
ale i na veřejné budovy, od divadel, přes kostely, zámky a hrady a pod.
Ale protože to ani ten nejfanatičtěší komunista nemohl vztahovat na vše,
tak v komunismu platily tituly jako osobní držení. Do toho titulu patřily
například motocykly a automobily s nárokem státu v době potřeby je z
osobního držení vyloučit.
Proč vlastně ten komunismus pozbyl pozlátka a funkčnosti? Těch příčin
byla spousta. Jedna z nich byl skrytý boykot nemalé částí občanů proti
této ideologii. Žádná perzekuce tomu nemohla zabránit. Podle mé představy
byl důvod krachu této ideoligie a tím úpadek hospodářství i chybějící
motivace udělat i trošku víc, než byla povinnost a snaha se povinnostem
bezrestně vyhýbat a obcházet je.
Komunismus a jím vyvolané "nedostatkové hospodářství" tak paradoxně
vedly občany k přivlastňováním si jim nepatřících věcí, tedy k
rozkrádání společného vlastnictví.
Nic toho výše napsaného nemá s ateistickým přesvědčením
společného. To se týče výlučně a pouze světonázoru, který bohy
nepotřebuje, leda v pohádkách a v terapii proti strachu některých lidí ze
svého biologického konce.
Pokud vím, tak žádný ateista nemá svého svatého a svého mučedníka, a
ni a nikdo ho neponouká k tomu své názory někomu vnucovat, třeba i hrozbami
a násilím. Ateista je v bigotně náboženské společnosti zatlačen do role
špatného člověka a má právo se takovému nařčení bránit.