Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Mohl napsat, že tu stránku viděl ve snu - měl vidění.

Mělo by to stačit, protože i vy operujete takovými "důkazy".

To co jsem uvedl o té první stránce je ovšem starý vtip, jehož účelem vždy bylo nějak si rýpnout do věřících. Nemá cenu ho nějak podrobně rozebírat. Ostatně na fórech o náboženství už několikrát byl.

Jo, jako vtip to celé lze brát.

Jinak se jen trochu vrátím k tvé otázce - jakým intelektuálním postupem jsem dospěl k takovým (tedy zřejmě ateistickým) závěrům. Obecně řečeno jsem je přece uvedl - racionální úsudek, logická úvaha a kritické myšlení jsou přece ty nejzákladnější intelektuální způsoby, jak si vytvořit svůj vlastní názor na svět. Mimo jiné i na základě vlastních zkušeností a jejich srovnáním s poznatky ostatních lidí.
Domnívám se, že iracionálno a nadpřirozeno spojené s vírou v ně mezi intelektuální zůsoby vnímání světa nepatří. Tím nijak nepopírám někdy opravdu důležité instinkty, reflexy, intuici i svědomí. I ty ale většinou souvisí s poznáním a zkušeností. Na často proměnlivých emocích a pocitech bych svůj celkový pohled na svět nestavěl.

Uvedl jsi to, ale ten postup jsi nedemonstroval. Právě ta demonstrace prověří, jestli tomu tak skutečně bylo. To že se jí bráníš jenom dává tušit, že tomu tak nebylo a k těm závěrům jsi nedospěl intelektuálním způsobem.

Iracionální funkce přirozeně nejsou racionální funkce (tou je jen rozum), přesto ale dokáží být tyto funkce při kognici platné. Neříkám, že fungují zrovna na nějakém mimosmyslovém vnímání, může se jednat o nějaké vyhodnocení prováděné naším podvědomím (které disponuje daleko větší sumou informací než vědomé já) a výsledky tohoto vyhodnocení pak "hází" vědomému já ve formě pocitu a tušení. V každém případě kognice člověka není vyčerpána pouhou rozumovou funkcí a na uvědomění a uplatnění tohoto faktu se pak zakládá moudrost.