V žádném případě nemohu setkání s Bohem brát jako důkaz. Může
nějaký iracionální prožitek zapálit v nitru touhu po poznání
Nikdy člověka neblokuje. Naopak ho uvolní a vytvoří tím podmínky k
hlubinnemu poznávání a naslouchání.dela vnimavym
V žádném případě nemohu setkání s Bohem brát jako důkaz. Může
nějaký iracionální prožitek zapálit v nitru touhu po poznání
Nikdy člověka neblokuje. Naopak ho uvolní a vytvoří tím podmínky k
hlubinnemu poznávání a naslouchání.dela vnimavym
Víra? Víra naopak svazuje, vede tě jen jedním směrem a jak potvrzuješ, nemáš vůbec jistotu, že správným, protože zcela chybí zpětná vazba, jakou máme např. ve vědě, kde ti tovji "pravdu" mohou jiní vyvrátit, protože tvoje "pravda" je konkrétní a každý ví, o čem je řeč, jak to funguje a tak.
To u Boha principielně nejde, proto to je víra. Víra je založena na nevyvratitelnosti, tedy nepotvrditelnosti teorie. Což je z určitého hlediska dobře, protože ti ji nikdo nemůže vzít (ale pak je to primárně o tom, čemu věříš), ale rozhodně nelze tvrdit, že tě vede za nějakou matkou, pravdou pravd. U víry, pokud jsi aspoň trochu racionální, musíš počítat naopak i s tím, že nedojdeš vůbec nikam nebo někam, kam jsi fakt jako nechtěla.
Víra moje je absolutně iracionální. Může vést jen k zlepšení pozitivních funkci a k vnitřnímu klidu.
Víra je racionálně iracionální - tedy je pro člověka racionální,
mít iracionální víru.
Může ale vést ke slepšení, ale bohužel i zhoršení, kognitivních i
pozitivních funkcí.
Z tvého pohledu samozřejmě asi vždy ke zlepšení, protože ty si odmítáš
připustit, že by ti víra v boží lásku mohla život nějak zhoršovat.
no ale může ......
Jistě že může. To že se můj život zlepšil může souviset s věkem
Nejsem vztahovacna. Najednou mám smysl pro humor. Cítím se volně. Určitě
to není jen vírou. I zkušenosti a méně pocitů odpovědnosti.