Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Takže jsme se dostali od reálných subjektivních prožitků a dojmů ze zcela neznámých příčín k vymyšlení Boha (při odmítnutí, nebo spíš iracionální ignoraci, jakéhokoli jiného, racionálního důvodu), tedy určité fantazii, přisouzení jí vlastností a zásluh, za které má člověk být Bohu do smrti neskonale vděčen, a tento od A po Ž smyšlený subjekt se současně stává podkladem pro ideologii náboženství.

Jestli by nestačilo konstatovat, že "Bůh" je vlastně jen určitý morální koncept, vymylený lidmi, založený na jejich tisíciletých zkušenostech, rázem by ubylo i problémů s případnou změnou toho konceptu na zákaldě nových poznatků.

Jakmile jste ale z Boha udělali "věčného prvotního bez příčiny stvořitele života", sami jste se dostali do takových vnitřních rozporů, že z oho v podstatě není úniku, ne ve světle současného poznání.

Pro mne je "bůh" fantastickou figurkou představující "vrchního soudce", který všechno ví a všechno zná. Ale jako každá jiná fantastická figurka žije jen v hlavách lidí neschopných oddělit fantazii od reality. To, že se v náboženských ideologiím přisuzuje "bohu" i exekutivní moc je pochopitelně pouze zbožným přáním a proto ji ideologové umístnili až do fantastického posmrtného "života".
Známe hlášky jako "bůh tě potrestá", nebo "bůh tě odmění", které jsou splatné až na onom fantastickém světě.