,
Ježíšmarjá, ty dokážeš věřit v doslovné podání generací
lidových vypravěčů?
Asi ano.
Nedovedu si představit, že by tehdá, před dvěmi tisíciletími nějkdo
nějaké povídání stenografoval, klínoval do hliněné tabulky (cihličky),
nahrával na pásku, nebo vytesával do pískovce.
Věřím tomu, že potulní kazatelé si vydělávali na živobytí tak, že
šli od vesnice k vesnici a tam vyprávěli tomu, kdo neměl co na práci a
poslouchal, nějaké poudačky, o zakleté princezně, o příbězích
statečných mořeplavců, o bitvách a Achilem, o Utopiích a pochopitelně o
hrdinném Ježíšovi, o nebi a o nebeském království. Lidi, kteří makali
od vidim do nevidim byli vděční za pohádky, za báje, za dramatické i za
veselé příběhy. A vypravěč dostal najíst a dostal otep slámy na spaní a
odloženou záplatovamou tuniku s rozšmajdanými sandály.
I náš Cyril a Metud byli takovými vypravěči živící se svými
bajkami,
Tak to bylo, kroky, tak to je a tak to bude, jen ta technika a téma se mění. Vymyšlené příběhy, teda pohádky jitří fantazii posluchačů, dnes i diváků a hlavně pobaví. Známe Haška s jeho Švejkem a známe tisíce jiných autorů-bábitelů od Tří mušketýrů přes Vinnetoua po biblické Matouše a Ježíše. Před Ježíšem máme Odyssea, Gilgameše, Jásona ..... a po nás budou další a další, než zamře podslední člověk,
Jako poslední Mohykán Jamese Fenimora Coopera z roku 1826. Toho jsem četl kdysi, když mi bylo tak 10 let a několikrát jsem se k tomuhle fantastickému příběhu vrátil. Cooper toho napsal samozřejmě víc a jen tak prozajímavost byl prvním úspěšným (čteným) autorem, který vylíčil Indiány jako lidi s city a kulturou, tedy ne jako rudé bestie. Je několikrát zfilmován a všechny tahle pokusy filmově přiblížit Mohykána analfabetům stojí za starou belu.
Realita je realitou, báje bájí a pohádka pohádkou.
1