To tvé : mnohí, mnohí sa vracajú na smrteľnej posteli... je pochopitelně neskutečný blábol a pro pobožné, snad takové pověstné stéblo, kterého se topící chytá.
Už je to dávno - byl jsem ve špitálu, aby mi zašili kýlu. Před
operací přišel takový mladý duchovní, asi nováček, obličej plný uhrů
- plně rozvinutá akne, a prej jestli si nechci popovídat o Ježíšovi. Já
měl samozřejmě jiné starosti, manželka s třemi dětmi doma, v práci mi
stály projekty, termíny dohotovení musely být koordinovány a on si chtěl
se mnou pokecat o Ježíškovi. A začal s tím, že narkóza je vážná
záležitost a abych myslel na to, co může přijít.
Slušně jsem ho poslal tam, kde Slunce nesvítí. A od té doby se musím
usmívat, když si vzpomenu, jak byl smutnej, že se mu nepodařilo zachránit
mou dušičku.
Ale třeba byl
prolhanej a svým nadřízeným vyprávěl, jak obrátil jednoho ateistu na
pobožnost.
Lhaní je nešvar a pobožní se to učí v nábožce.