«Vzpomínám si, že když se to tehdy dostavilo, tak jsem si v úžasu pro sebe řekl "tak jestli je něco Bůh, tak právě tohle".»
No, ale pořád je tam ta podmínka jestli je něco Bůh. Protože jestli nic není Bůh, tak ani tohle.
«Vzpomínám si, že když se to tehdy dostavilo, tak jsem si v úžasu pro sebe řekl "tak jestli je něco Bůh, tak právě tohle".»
No, ale pořád je tam ta podmínka jestli je něco Bůh. Protože jestli nic není Bůh, tak ani tohle.
To bylo vyřčeno jako řečnická podmínka; jako uvození typu "měl-li bych se vyjádřit, tak..." či "smím-li k tomu něco říct, tak...". Zkrátka charakter toho prožitku je takový, že si řekneš "tohle je Bůh".
I když nevěříš. Vnímáš to bezprostředně jako božství. Podobně jako lásku vnímáš bezprostředně jako lásku, a to bez ohledu na to, jestli na lásku věříš nebo ne.