ateismus byl na světě dávno před nějakým komunismem...
Obecný pojem ateismus se sice objevuje až v 16. století, o lidech, kteří
bohy a bohoslužbu odmítali, jsou četná svědectví už od starověku. Také
Sókratés byl odsouzen za bezbožnost (asebeia), protože zpochybňoval
kompetenci věštců (dialog Euthyfrón) i rapsódů (dialog Ión) v otázce
zbožnosti a byl obviněn, že vymýšlí nové bohy.[2] Přitom se Sókratés
proti takovému obvinění vehementně brání.[3] Podobně byli jako
„bezbožní“ (atheoi) obviňováni už ve starověku židé i křesťané,
protože se odmítali podílet na veřejných bohoslužbách.
Blíže k ateismu, jak jej v současnosti chápeme, stojí názory Epikúra
(341–270 př. n. l.) a jeho žáků. Hlavním Epikúrovým cílem bylo zbavit
lidi strachu ze smrti a z bohů. Římský básník Titus Lucretius Carus (asi
97–55 př. n. l.) v naučné básni De rerum natura (česky „O
přírodě“) rozvíjí epikurejský pohled na svět a materialistickou,
atomistickou filozofii do uceleného a systematického popisu vesmíru. Bohové
podle něho žijí blaženě na nebesích, jsou však na světě nezávislí a
lidé jsou jim lhostejní, proto ani není třeba se jimi zabývat. Staví se
proti jakémukoli uctívání bohů, které dle jeho názoru způsobilo mnoho
zla (což dokládá příklady z historie i mytologie) a je zcela zbytečné.
Epikúros podle něho „osvobodil“ lidstvo od uctívání božstev.
Hymnickými verši na Venuši také Lucretiův epos podle klasických konvencí
začíná.[4] Epikúros ani Lucretius tedy samu existenci bohů nepopírají,
tvrdí jen, že se lidských životů nijak netýká a jejich názor je tedy
spíš deistický než ateistický.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ateismus