Souhlasím.
To, co vnímáme smysly, je naše subjektivní realita. Pocity, či
představy naší subjektivní reality si mezi sebou vyměňujeme komunikací.
Někdo porovnává svou subjektivní ealitu s popisy reality vzdělaných,
moudrých a vynikajících lidí, jiný dává přednost popisu realita
neznámémi bajkáží z doby kamenné, nebo bronzové.
Ti, kteří vymýšleli bohy a připisovali jim vlastnosti, také jen
popisovali svou subjektivní realitu. Slyšeli zahřmění a vybavil se jim
zamračený bůh hromů. Když slyšeli autoři starověkých mýtů popis
erupce sopky, zemětřesení, tak si vytvořili subjektivní realitu o bohu
zemětřasovi ... atd.
Takhle je subjektivní realitou i existence vodníků, kteří topí lidi. Ten
strach z duchů vod, vodníků a poseidonů, šel tak daleko, že se i mnozí
námočníci, rybáři báli vody a proto se nenaučili plavat. Když se jim
loďka převrhla, tak odevzdali duši svou (SOS) do rukou božích a spokojeně
se utopili.