Rozcestník >> Náboženství >> Duchovní diskuze

A schvaluješ trestání přečinů proti zákonu?

spíš izolaci zločinců...... pro ochranu druhých.... Dnes už se i ukazuje, že je zločinnost spíše genetický problém...... Navíc, svobodná vůle je iluze, zločinec za své zločiny nemůže

Jenže trest je taky ublížení. Tresty jsou různé, např. peněžité, nebo i ta izolace (zavření do vězení).

Genetika se tam může nějak projevovat, ale člověk má v každém případě schopnost regulovat svoje jednání. Pamatuju si na zprávu, že takovýmto způsobem se snažil obhajovat nějaký zločinec v USA, a soud na základě výpovědi soudních znalců v oblasti genetiky takový argument neuznal. Mimochodem, vědomí sebe sama by bez svobodné vůle nemělo žádný smysl.

pro svobodnou vůli není místo......

Soud nerozhoduje podle reality... nelze popsat žádné svobodné jednání

Je tam naopak místa dost

To tedy rozhoduje. Realita je taková, že člověk má schopnost korigovat svoje jednání. Pokud je ve stavu příčetnosti, tak si je schopen uvědomit význam svých činů (neboli ví, co dělá) a impulzy či pohnutky k negativním činům má možnost odmítnout (tedy nejednat podle nich). A tedy má za své jednání odpovědnost.

nemá. můžete si nedat včerejší oběd, pokud jste si ho dal? příčiny vás 100% modifikují..... může je odmítnout jen tehdy, je li odolný. a pak je nemůže neodmítnout... jako když se podíváte 1000x na film, herec se vždy v daném každém okamžiku rozhodne stejně....... Navíc rozhodnutí probíhá na podvědomé úrovni. máte li se dotýkat náhodně rukami nosu, pravou, nebo levou, lékař to ví dřív, než vy, pokud Vám skenuje mozek...

Můžu, dneska si ho můžu, a také dám znova. To odmítnutí je právě ta svobodná volba, ta se projevuje v následování či odmítnutí impulzů.
Jistě že děj, který se odehrál, už se nemůže odehrát jinak.
Ano, našich rozhodnutí je účastno uvědomění v různé míře.

pokud si ho dáte, nemůžete si ho nedat...... v tom konkrétním okamžiku času..... a pokud si ho nedáte v tom konkrétním čase, nemůžete si ho dát.

To je přece jasné, že nemůžu dělat dvě opačné věci naráz. Oběd jíst a zároveň ho nejíst. Můžu už z principu buďto jedno nebo druhé. To nijak nerozporuje svobodnou volbu.

ta volba je vynucená příčinami. co určují příčiny, není svobodné

Pokud je něco vynuceného, tak se nejedná o volbu, nýbrž o nutnost. Volit ale klidně můžu mezi různými nutnostmi či determinacemi, např. při rozhodování v restauraci když si nemůžu dovolit moc utrácet, jestli si dám jídlo levné, anebo to, na které mám chuť. Čili rozhoduji se mezi tím, jaké kritérium zohledním.

Jenže není možné zohlednit jiné kritérium, než zohledníte v tom konrétním bodě časoprostoru

No jestliže zvolím jedno z daných kritérií a pak si to rozmyslím, tak budu muset stornovat objednávku. Nebo jaká je pointa?

furt dokolečka, jak se provinilo malé dítě nebo kojenec? jen tím údajným dědičným hříchem? proto mu může nějaký vyvolenec podříznout hrdlo?