Tu první zmíněnou stvořil Daniel Defoe a tu druhou, vlastně celou knihovnu, Karl May.
Karel May?
Opravdu?
Tak to jo, to jo, to je opravdu hooooodně poučná kniha! Čti dál.
Náhodou ...
Jedna z těch knih začala tím, že náš světoběžník seděl v parku,
někde ve Španělsku a vyslechl diskuzi jednoho cholerického muslima s jedním
zrádným křesťanem, jestli se dobře pamatuji, tak to byl Řek, nebo
Arménec. No a ten muslim se tak navztekal, že kopl do dřevěného kříže
tak silně, že se tento vyvrátil a svalil na zem.
Samozřejmě šel náš katolík hned na policii, udal to, ale policajti
nečinili.
...
Vyprávění jde dál, ten náš člověk se plavil lodí do Tangeru, myslím,
ale v noci se strhla bouře na móři a hle na jednom skalisku byla havarovaná
jiná loď a její cestující byli syny smrti, nebo tak nějak. No a jak tak
Karl May zachraňuje s nasazením vlastního křesťanského života jednoho
pasažéra za druhým, tak vytáhne i našeho zuřivého kopače do kříže.
Když tenhle ale zjistí, že jeho zachránce je křesťanem, tak mu začne
spílat, že ho ušpinil křesťanskými doteky ... Takovej do nebe volající
nevděk.
A takhle to jde skoro celou knížku.
No, končí to hapyendem, zuřivý muslim se smíří s naším katolíkem, protože mu zachránil synáčka před sežráním nějakou velkou kočkou a inklinoval ke konverzi na katolíka.
No není to hezké?
Dobrý akorát tam byla jedna idologická poznámka vpašovaná do příběhu a to tato:"Samozřejmě šel náš katolík hned na policii" Jako by si měl zkušenost, že toto dělají všichni katolíci zcela běžně.
