Rozcestník >> Náboženství >> Sekty

V tom společném přijímání eucharistie je ještě jedna překážka ze strany KC, kdy pro ni je společný eucharistický stůl vyjádřením plné jednoty církve, a k té zatím nedošlo.

Jsem zastáncem “ekumeny zdola” - kdy ekumenické vztahy vychází z touhy obyčejných věřících, kteří se chtějí setkat s Kristem společně. (Např. když chodím na ekumenické společenství Modlitby otců.)

“Ekumena shora” bývá považována za něco formálního, překonaného - “zdvořilostní ekumenismus,” se kterým se daleko nedostaneme (Benedikt XVI.). Jenže z mé zkušenosti je ekumena shora prvním krokem, kde můžou věřící pochopit, že členové z jiné církve jsou “další bratři” (Jan Pavel II.) a že styky s nimi jsou dovoleny, podporovány, že se o ně mohou sami pokusit - a pak následuje praxe ekumeny zdola, té tzv. pravé ekumeny.

V rámci “ekumeny shora” ale probíhají velmi důležité rozhovory systematických teologů všech stran o skutečných a domnělých rozdílech, nebo praktická spolupráce církví např. při humanitárních projektech, v oblasti hájení lidských práv atd.

O ekumenu se snažit máme, protože jednota křesťanů je vůle Krista, kterou vyjádřil např. ve své “Velekněžské modlitbě” - aby všichni byli jedno… A slovy 2. Vat. koncilu nejde již o přetahování druhých na naši stranu, ale “o společný příklon nás všech k Bohu, který uzdravuje a odpouští naše rány.”