Galatským 6:7-9 CSP
Nemylte se, Bohu se nikdo nebude vysmívat. Co člověk zaseje, to také
sklidí. Kdo zasévá pro své tělo, z těla sklidí zkázu; kdo zasévá pro
Ducha, z Ducha sklidí život věčný. V činění dobra neochabujme;
nezemdlímeli, budeme ve svůj čas žnout.
Předmět diskuze: ❤️ My všichni lidé, Boha z milosti Boží znající, v Boha věřící i v Boha nevěřící, Boha vroucně, oddaně a se svatou úctou k němu milující i Boha "ateisticky" ignorující, jsme vlastními Syny a Dcerami Božími a Živý Bůh, který je jediným Bohem v celém vesmíru, je láskyplným Stvořitelem, milujícím Tatínkem, spravedlivým Panovníkem a milosrdným Spasitelem nás všech! V této diskuzi je povoleno vyznávat lásku Bohu opakovaně a klidně stejnými láskyplnými slovy a to bez omezení 24 hodin denně! Láska k Bohu tu není zakazována, ať už se projevuje třeba pouhým vyznáním: "Tatínku! Lásko moje! Bože a Pane můj! Miluji Tě!" Nestyďte se tedy Boha Otce svého milovaného svým vyznáním lásky oslovit a potěšit - vždyť tím můžete duchovně "probudit" a inspirovat i své ostatní, po Bohu Otci svém skrytě toužící bratry a sestry! ❤️
Máte nastaveno: řazení od: nejnovějších v stromovém zobrazení
Bohu Stvořiteli a
Otci svému se rozhodně nevysmívám!!! 
Víme, že
zákon je svatý - já však jsem hříšný, hříchu zaprodán. NEPOZNÁVÁM
SE VE SVÝCH SKUTCÍCH; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co
nenávidím. Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím
se zákonem a uznávám, že je dobrý. PAK TO VLASTNĚ NEJSEM JÁ, KDO JEDNÁ
ŠPATNĚ, ale hřích, který je ve mně. Vím totiž, že ve mně, to jest v
mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. CHTÍT DOBRO, TO DOKÁŽU, ALE
VYKONAT UŽ NE. Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které
nechci. Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích,
který ve mně přebývá. Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit
dobro, mám v dosahu jen zlo. Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí
souhlasím se zákonem Božím; když však mám jednat, pozoruji, že jiný
zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě
zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy. JAK UBOHÝ JSEM TO
ČLOVĚK! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? Jedině Bohu buď dík skrze
Ježíše Krista, Pána našeho. (Poznámka: Pavel byl v té době už
křesťanem! Od jisté doby se ke své židovské víře a podstatě moc
nehlásil...) --- A TAK TENTÝŽ JÁ SLOUŽÍM SVOU MYSLÍ ZÁKONU BOŽÍMU, ALE
SVÝM JEDNÁNÍM ZÁKONU HŘÍCHU. 
