Víme, že Zákon je svatý - já však jsem hříšný, hříchu zaprodán. (7:14)
Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím. (7:15)
Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se Zákonem a uznávám, že je dobrý. (7:16)
Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně. (7:17)
Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. CHTÍT DOBRO, TO DOKÁŽU, ALE VYKONAT UŽ NE. (7:18)
Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. (Zopakuji to: "VŽDYŤ NEČINÍM DOBRO, KTERÉ CHCI, NÝBRŽ ZLO, KTERÉ NECHCI.") (7:19)
Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá. (7:20)
Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo. (7:21)
Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se ZÁKONEM BOŽÍM; když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti ZÁKONU, kterému se podřizuje má mysl, a ČINÍ MĚ ZAJATCEM ZÁKONA HŘÍCHU, kterému se podřizují mé údy. (7:22-23)
I on, tak jako náš milovaný bratr a přítel Ježíš, je naším milovaným bratrem a přítelem.