Rozcestník >> Ostatní >> Malá samota

Babča byla jediná, která na mě vztáhla ruku a bylo to vždycky jako když kopne kůň. Ale tak asi do 13 let. Potom přišla s jinou a lepší taktikou. Nasadila bolestný výraz a já jsem slibovala, že už nikdy. Vždycky mi jí přišlo líto...

Já dostal facku jen jednou,za tu mašinu,ale byla to taková prda že sem druhou chyt o zeď,doslova

Facka není argument ale někdy je vhodnější než sto argumentů.

Tenhle argument zabral,už sem na Jawinu ani nesáh

Tak to mě naštěstí minulo.😀 A zase za všechno může vesnice. V Brně bych takové zážitky nikdy neměla.

Jedna dobře mířená je účinnější než tisíc "zaručených" rad.

Však se říká : Šetříš rákosku - kazíš dítě.

Přesně mě se snažila "plácat" jen máti. Jako jinoch jsem byl veliký slušňák ( to jsem vlastně doposud) Jenže přišla telecí léta a "rázná" rukamaminky..­..Chudák malá. Vždy jsem ji ruku chytil a zeptal se: "Maminko, oč se pokoušíš"? Věděl jsem, že bych se měl umírnit. To otec a děd? Od každého z nich jsem dostal jen jedinou "výchovnou" . Cítím jí a pamatuji dodnes.