,
Nevím, nakolik je většinová populace Gruzie "prozápadní", ale Gruzie je na tom asi podobně jako Podněstří nebo Arménie - vzhledem ke své poloze a své velikosti musí (nebo my měly, ve svém zájmu) být velice opatrné, koho si vyberou za svého "přítele" či "nepřítele". Západ se projevil ve svém "přátelství" poněkud vlažným, protože sleduje hlavně své vlastní zájmy - koneckonců, podobně jako Rusko a Čína, či jakákoliv jiná velmoc. Gruzie se už poučila v roce 2008, že nemá cenu příliš provokovat své silnější sousedy. když neustále podnikala nájezdy do Abcházie a Jižní Osetie proti jejich rusky mluvícímu obyvatelstvu, a počítala s tím, že ten západní "Velký Bratr" ji ochrání. Rusko tehdy bylo nuceno zakročit a Gruzie to pochopila, svrhla Saakašviliho, a začala se chovat rozumně a pragmaticky. Aspoň zatím.
Je zajímavé, že Saakašvili, po té co na něho byl vydán v Gruzii zatykač, takže tento zbaběle zdrhl ze země (to je pro ty, kteří to vyčítali Janukovyči), našel otevřenou náruč v Ukrajině, kde mu dali ukrajinské občanství a navíc ho ještě (aspoň na chvilku) udělali starostou Oděsy... - to je myslím dostatečný doklad toho, že člověk se z cizích zkušeností prostě nepoučí, dokud si to neprožije na vlastní kůži. Takže poté, co Ukrajinci naletěli postupně Saakašvilimu, svým vlastním radikálům a dalším slibotechnám ze západu, přišli tím pádem nejenom o Krym ale vypadá to, že i o půlku svého území...
Arménie je na tom podobně jako Ukrajina a Gruzie. Vzhledem ke své nepatrné rozloze je pro ni výhodné být pod ochranou RF, ale taky na to nemohou spoléhat, zvlášť když sousedí s tak odlišnými zeměmi jako je muslimský Azerbajdžán nebo Gruzie, která jí taky v minulosti nebyla příliš nakloněna. Arménie taky doplatila na tyto velko-mocenské boje, protože věřila, že Rusko ji ubrání před náporem Azerbajdžánců, podporovaných Turky, ale Rusko bylo příliš zaneprázdněno válkou na Ukrajině, takže Arménie taky začala vyjednávat se západem o podpoře NATO, a nakonec přišli i o Náhorní Karabach.
Podněstří hrozí podobný osud, pokud se nechá nalákat na sladké ale nerealistické přísliby západu. Tento region je sice formálně součástí Moldavska, fakticky je však samostatný a existenčně závislý na Rusku. Moskva má v oblasti podle dostupných zpráv 1300 až 1500 vojáků a ti by mohli být využiti ve snaze o ovládnutí černomořského pobřeží Ukrajiny, především významného přístavu Oděsa. Prostě tyto kavkazské země mají dosti bouřlivou historii a proto by měly být velice opatrné v tom, koho si vyberou za spojence. Pokud naletí na sliby západu, bude je čekat podobný osud jaký čeká Ukrajinu.
1
