Pragocentrismus tu existoval už za první republiky, přestože hlavou stáu by Moravák. Bylo to asi nutné řešení, protože v nově vzniklém státě RČS byli Češi i spolu s Moravany dohromady v menšině. I za toho stavu se ale stát dokázal rozvíjet, přestože měl za 20 let existence 19 vlád.
Dnes je situace jiná, komunisté v roce 1948 centralismus posílili až na úroveň ruského samoděržaví a nazvali ho "demokratickým centralismem". K tomu si dali do Ústavy svou "vedoucí úlohu", a tudíž všechno "vedli" z Prahy. Tam centrální stranické orgány rozhodovaly o tom, co se kde postaví, kdo si může kouplit nebo prodat stroje, co se má zasadit na polích a co se má odvézt do SSSR.
Když se v roce 1989 stal převrat, bylo toto stranické centrum zrušeno, ale celý systém centrálního řízení, tak pečlivě 40 let budovaný podle pravidel samoděržaví tu zůstal "s uříznutou hlavou" a netrvalo dlouho, a jeho protagonisté pochopili svoje nové možnosti, například v privatizaci.
Dnes je tedy naši státní správu tvoří centrální systém s 18 ministerstvy, kde každé tvoří jakousi téměř samostatnou resortní vládu a nemá ani důvod se nějak domlouvat, každé ministerstvo si vládne ve svém oboru samo. Premiiér v tom ohledu je jen principál, který je má za úkol občas sehnat dohromady a přinutit k nějakému hlasování, protože je to v Ústavě. Ale to je tak všechno.
Pokud se státní správa nepřesune do regionů, krajů nebo zemí, bude to tak i nadále, ať vládne která chce strana, pro každou z nich bude centralizace dobrým způsobem, jak z celého území (zdaleka nejen z Moravy) vysávat peníze a shromažďovat je v centru tak, jak to dělali komunisti.