,
Honza-Vichr
Hlavní problém je v té průměrnosti, na kterou je společnost u nás nastavená.
Souhlasím.
Obrovská péče je věnována podprůměrným, za nás se říkalo hloupým,
ale to se teď říkat nesmí.
Dysmatematik, dysgrafik, dys-cokoliv, nebo taky hyperaktivita, na všechno jsou
definice, diagnózy, výjimky a asistenti. Za nás to byli blbci a dacani, ale
doba se mění. Nic proti pomoci takovým, ale proč mají otravovat a brzdit ve
vzdělání své normální vrstevníky, tomu moc nerozumím. Dřív takové
děti šly do blbšulky, nebo do pasťáku, což určitě nebylo to nejlepší
řešení, ale současný systém, kdy jeden nezvádnutelný dacan a dva "méně
nadaní" naprosto zbrzdí výuku pro jejich 20 normálních spolužáků.
A pak je zde ještě kapitola mimořádně nadaných dětí, ti žádné
asistenty nemají a ve škole se dvacet let nudí, porotože jim to myslí
lépe, než většině jejich vrstevníkům. O těch se ale nemluví, ani se na
ně nepořádají sbírky.
To bych neřekla. Sám jsi přeci uváděl příklad , jak trpí úroveň ZŠ odchodem dětí z páté třídy na víceletá gymnázia.
1
