,
Ti, kteří v gumových člunech ve vodách Středozemního moře směřují
k italským břehům sotva chtějí šířit islám s mečem v ruce. Spíš
chtějí za každou cenu pryč z poměrů ve kterých se narodili. V nějakou
lepší budoucnost doma nedoufají. V tom jsou podobní českým emigrantům z
let 1945 - 89. Ti taky ve velké většině nechtěli "bojovat proti komunismu"
, ale chtěli se asimilovat. Ne všem se to podařilo, ti nespokojení tvořili
členskou základnu emigrantských uskupení ve kterých si kolektivně
vylévali stesk po ztracené vlasti. Domů se vrátit nemohli, a jejich děti se
jim často odcizily. Ty neměli s asimilací problém.
V tom je právě rozdíl s těmi muslimy. Žijí na Západě často v
uzavřených komunitách, otec je na sociálních dávkách,matka umí jen
arabsky. Podobně i její děti. A tím pádem často navštěvují školu kde
se učí v arabštině. Ve škole se neučí přírodním vědám ani dějepisu,
zeměpisu, ale nazpaměť se učí súry z koránu. Teenageři z arabských
rodin mají sice státní příslušnost, avšak na pracovním trhu často
neuspějí. To v nich vyvolává krizi identity. Jejich bratranci a sestřenice
v bývalém domově jejich rodičů je berou za cizince, Francouzi je neberou za
své. Ocitají se tak v bezvýchodné situaci.
Předmět diskuze: Vlastní názor na aktuální téma, možno i s vložením odkazu na související článek.Samozřejmě bez osobních útoků,vulgarit a komolení jmen i nicků.
Máte nastaveno: řazení od: nejnovějších v stromovém zobrazení
1
