Jaké si to děláme, takové to máme. Je to naše dílo.
Jaké si to děláme, takové to máme. Je to naše dílo.
Pronikavě vzrostla kultura cestování, čistota ve vlacích, ani ne po roce 1989, ale za posledních 10 - 15 let. Nejen na hlavních tratích, ale i na těch vedlejších. Kdo si dnes vzpomene na staré motoráky a dnešní elefanty.
Taky služby ve vlacích , jsou na jiné úrovni. Třebas kafe za 10 korun. Pokud se týče nádražních budov a tamních restaurací, tak zásadní změny nastaly ve velkých stanicích jako je Praha, Brno, Olomouc.. Koupit si pizzu dnes na nádraží v Olomoucí je jiné než ji koupit na pražském Hlavním nádraží v roce 1995 Tehdy to tam asi patřilo mafiánům, dnes možná taky, ale už to tak nebije do očí jako tehdy.
Kéž by ta kultura vlakům vydržela a nezalíbila se lidem
neintegrovatelným !
O nádražních hospůdkách moc nevím , protože jsem se jim vždy vyhýbala.
Jen si myslím , že současnost se nedá srovnávat s minulostí , protože
lokální tratě umírají na úbytě, lidé z malých míst museli přesednout
do aut a nádražní hospůdky tak ztratily své typické zákazníky.
Hlavním společenským problémem u nás je kultura. V nejobecnějším slova smyslu.