Osud nádražních restaurací byl zpečetěn jednak privatizací a přechodem na výhradně tržní podnikání, druhak značným poklesem železniční přepravy v devadesátkách. Stejně jako nádražní restaurace vymizely i nádražní čekárny, kde se v zimě dokonce ve dne v noci topilo. Patrně si tak dráha řeší nárůst počtu bezdomovců, kteří čekárny zneužívali. Je zajímavé, že si dnes nikdo nevezme restauraci na tak velkém nádraží, jako je třeba Liberec, nebo Česká Lípa. Nejspíše dráha vyžaduje velké pronájmy za poskytované prostory, podnikajícím se to prostě nerentuje. Za bolševiků byly hospůdky s malou návštěvností dotovány restauracemi s vysokou návštěvností. To už dnes není možné. Kdysi jsem slyšel drb, že obchodní dům Labe v Ústí n.L. postavila Jednota z příjmů tamních hornických hospod.