Nachazíme se v samotném středu světa, kde bitvu svádí svobodný duch západní a otrocký duch východní. Síly jsou zhruba vyrovnané. Navic je zde nade vším duch švejkovský, který se nikde jinde na světě nenachází. 🙂
Nachazíme se v samotném středu světa, kde bitvu svádí svobodný duch západní a otrocký duch východní. Síly jsou zhruba vyrovnané. Navic je zde nade vším duch švejkovský, který se nikde jinde na světě nenachází. 🙂
To není špatná úvaha!
Snad bych jen dodala,že to oběma duchovním stranám někdo kazí-jak tu
svobodu,tak to otroctví.
a tak já jsme si dovolil v duchu častých obecných teorií usuzovat, že
ty dvě strany jsou Rusko a EU a ten třetí neřád vzadu ty hrozné USA
:-))))
Pokud USA byli jedním z těch, co se snaží, pak jim to může kazit už jen
WU a nebo jako poslední, třetí tip Paroubkovo Marťani .-))))
Víc už mne nikdo nenapadá .-))))
Hezky se to čte, ale nešťastník je ten, kdo to přijme jako pravdu. Stačí přemýšlet, co je svoboda a čeho všeho může být člověk otrokem, a co všechno je vlastně síla. A vše se začne komplikovat. Jisté je jedno, střet sil (tlaků a zájmů) tu narůstal a kdesi politici nepostřehli, že nedělají nic k jejich zmírnění. (Doufám, že to nebyl prvotní zájem). Pomyslná přehrada se protrhla a jsou mařeny lidské životy, coby splátka za chyby = nejsme chytřejší, než generace před námi...
Komunisté nedokázali akceptovat emigrantům výmluvu, že na Západ utekli
kvůli svobodě. To že tam utekli kvůli lepšímu materiálnímu životu, tak
to dokázali pochopit.
Emigrantům, kteří uprchli na Západ a tvrdili, že tam utekli kvůli svobodě
buď nevěřili, alebo je považovali za blázny.
Můj příbuzný, který na Západ cestoval před Listopadem 89 mi tvrdil, že
se tam s emigranty potkal a svoboda jako příčina emigrace nebyl ojedinělým
tvrzením. Já se dostal na Západ až po převratu, ale během asi týdenního
pobytu v Rakousku a Německu v roce 1990 jsem tam na několik emigrantů z
Česka narazil. Potkat se tam s emigrantem nebyla zas taková vzácnost.
Pojem svoboda je velice všeobecný a zahrnuje řadu zájmů člověka.
Někdo touží po svobodné volbě politiků či náboženství, jiný svobodu
vidí v naprosté neomezenosti způsobu získávání financí, další
považuje za nejdůležitější možnost cestovat po světě. Mě na minulém
režimu vadilo to, že byl spravován bolševiky, kteří lpěli na nefunkčním
hospodářsko-politickém systému a nabyli s to jej změnit ani po desítkách
let neúspěchů a propadu proti Západu. U moře jsem byl v Bulharsku, v Soči,
ve Francii na Riviéře, 2x v Jugošce a každý rok na týden u Baltu na
Usedomu. Levná dovolená, cca jednou za tři roky fajn teplá voda, ostatní
roky jsme se otužovali v 17-18 st. vodě.
Dnes mám bazén na zahadě. Zájem podnikat nemám, i\ když bych mohl dělat
elektroúdržbáře, práce by bylo dost.
No vidíte,pro mne byla tabu i Jugoslávie.Jakmile byl v rodině politický vězeň a emigranti,byl šlus.Rozhodně nás nebylo málo,kteří mohli pouze do lido-demo.Ne,že bych se kvůli tomu tehdy hroutila,ale je třeba věci pojmenovat pravdivě.Zkrátka a dobře,žili jsme za el. ostnatými dráty a vypouštění na svobodu byli jenom prokádrovaní občané-přičemž obvykle ani v jejich případě nesměla vycestovat celá rodina.
Rozhodně jsem nebyl oblíbenec Husákova režimu a bolševiků. Ale je pravdou, že jsem v roce 1986 dostal s manželkou poukaz do Jugoslávie na zdravotní dovolenou (to se v Uranových dolech praktikovalo). V sedmdesátkách by se to nestalo. V roce 1987 jsem pak od podniku dostal týdenní zájezd do Leningradu s dvoudenním pobytem v Helsinkách a Tampere. Pak devizový příslib do Jugoslávie na rok 1988 pro celou rodinu (4 osoby). Takže soudím, že režim přece jen postupně polevoval. Myslím, že prostě ustupoval vliv nenávistných bolševiků na rozhodování běžných úředníků. Podobně tomu bylo s dalšími "neperspektivními" kolegy.
To byl pouze optický klam.Polevoval výhradně v případě prověřených a ideologicky nezávadných osob.Režim dovedl kousat až do samého konce ,dokonce byli připravení utopit listopadové události v krvi.
Ale nebyli připravený, spíš měli problém dostat lidi do ulic. Pomohl Šmíd/Zifčák. Jsme si ještě v říjnu dělali prdel že tu zůstaneme poslední komunistickej skanzen...no byli jsem nakonec předposlední. Na Albertově jsem nebyl, ale pak jsem cinkal klíčema všech 7 dní, vzal jsem si na to i od středy dovolenou tehdy abych mohl fotit od rána :)), dneska se za to cinkání stydím.....pamatuju vtip po Palachově týdnu: "Vyleze chlápek v plavkách na Můstku z metra, v jedný ruce mejdlo, v druhý ručník a ptá se kolemjdoucích - poteče dneska teplá nebo studená?' :DD
Normalizační režim začal polevovat po Chartě 77. Samozřejmě že
polehoučku. Moje bývalá třídní učitelka byla někdy v roce 1970 zavřena
kvůli politice asi na půl roku. Po návratu z vězení myla nádobí v hotelu.
Po roce 1979 za ní přišli soudruzi a nabídli ji úřednické místo v
knihovně. Samozřejmě že ne v místě bydliště, to by mohlo pohoršovat
uvědomělé občany, ale 40 km daleko, kde každodenně dojížděla.
Já se skupinou nestranníků se v roce 1979 dostal do vědecké přípravy.
Před třemi lety nemožné.
Dnešní doba dává řadu možností lidem, kteří mají ambice. Ve vědě, v
politice,podnikání v kultuře atd... Takové možnosti před rokem 89 nebyly,
anebo byly velmi omezené.
Svoboda vytváří příležitostí a ti, kteří se jich dokážou chopit se
velmi rychle dokážou tak říkajíc utrhnout. Což vyvolává sociální
rozdíly a napětí ve společnosti.
Je pravda, že v případě postkomunistických zemí je možnot toho
|"utržení se" o to větší, že se mění systm revolučně, skokově, a i
malý počin může znamenat znásobenou výhodu proti situaci, kdy by se ta
skoková změna neděla.
navíc samozřejmě přiležitosti vlastně od začátku. od nuly. trh jedna
obrovská díra, kdo si kousné, má.
Měli jsem příbuzný v Anglii a Kanadě, nikdo z rodiny nikdy nebyl v KSČ, přesto rodiče na Západ jezdili v sedmdesátkách. S Mercedes - Benz klubem (patřil samozřejmě pod Svazarm) do Stuttgartu, někdy prodlouženě až do Paříže, dva busy. V '78 dva zůstali v NSR, takže se zájezdama byl utrum až do r. '84. Samozřejmě mohli jen rodiče, já s nimi jet nemohl.....jinak v létě každoročně Rujana , někdy Usedom, mě se tam líbilo :))
Rujana byla NDR,takže bez problémů.Mě se tam taky líbilo,až na ta
otřesná sociální zařízení.To v kempu u Balatonu to nemělo chybu
žádnou.
Občas jsem zaslechla,jak někdo proklouzl právě se Svazarmem,nebo s
mládežníky,ale po několika zamítnutích už jsem se ani nesnažila.
Každopádně jde o to,že se člověk vůbec musel doprošovat,že zkrátka
nebyl svobodný,že neexistovala svoboda pohybu.
Pojem -svoboda- nemusel znamenat pro každého totéž.Pro politické vězně
a perzekuované rodiny to byly skutečně chybějící svobody
lidskoprávní,pro jiné normalizační pokřivená atmosféra-děti
vyrůstající ve lži,pro další ekon.životní úroveň.Řekla bych ale,že
ve většině případů uvedené důvody spolu souvisely.
Západ je nemohl považovat za blázny,protože akce jako "Asanace" ,skutečně
sloužily k odstrašení a nátlaku komun.režimu na politicky nepohodlné,aby
emigrovali.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Akce_Asanace