,
Pro Brežněva bylo Pražské jaro nepříjemným malérem. Do své funkce
nastoupil v době roztržky Chruščova s Čínou, která výrazně oslabila
autoritu SSSR ve světě. Brežněv musel potlačit rebelie na sovětském
západě, ale přitom poměry tamtéž nevyhrocovat, protože by to
zpochybňovalo suverenitu SSSR nad východem Evropy.
Brežněvovým úkolem tak bylo situaci v ČSSR rychle a v tichosti
zpacifikovat, ovšem bez nějakých okázalých exekucí, které by celou věc
protahovaly.
To bylo štěstí taky pro Dubčeka a Kriegla, že nebyli za svou politickou
činnost v době Pražského jara popraveni, jako maďarský premiér Nagy.
Proto taky namísto Dubčeka nastoupil Husák a nikoliv někdo ze stalinsnkých
radikálů, kteří chtěli uspořádat na stoupence Pražského jara pogrom.
Husák byl výsledkem kompromisu vedení KSČ se sovětským vedením. Rusové
chtěli aby v ČSSR vládlnul někdo kdo má uvnitř společnosti jakousi
autoritu a respekt. V tom se podobali těm německým okupantům, kteří ve
vedení Protektorátu ponechali Háchu, ačkoliv k němu taky měli výhrady a
který taky nebyl nacistou.
Krátce poté co se Husák stal generálním tajemníkem Strany, byly
zahájeny rozhovory mezi SSSR a USA v Helsinkách. Na nich měl SSSR zájem a
pokud by v ČSSR pokračovaly represe proti účastníkům Pražského jara, pak
by tyto rozhovory byly sotva zahájeny.
Brežněv a jeho druzi měli své globální plány a těm se musely podřídit
i maličkosti v Praze.
