Rozcestník >> Politika >> Diskuze k aktuálním zprávám

Zlatá slova, tesat do kamene. Konečně to pochopily postupně i evropské národy, počínaje Německem a Francií, které spolu po staletí bojovaly, aby v roce 1950 si vzájemně slíbily, že už je toho dost a konec. Británii nevyjímaje. Právě EU se buduje postupně jako multinacionální útvar. Ovšem takovým bylo ve své době jediné Rakousko-Uhersko, jenže tehdy ještě nybyly tolik jasné zhoubné následky nacionalismu. Podmínkou života takového útvaru je jediný dodnes známý systém správy společnosti, kterou je už v mnoha zemích vyzkoušená konfederace.

Putin to postavil na národovectví, svém kultu osobnosti a nostalgii po Sovětském svazu. Je to málo, ale u Quida a mnohých jiných to zabralo.

Vitásek má ale pravdu, docela zajímavé řešení pro nynější Ruské imperium by byl jeho rozpad, (což řada analytiků předvídá) a vytvoření nového útvaru nam principu konfederace.

Tak SNS je taková konfederace .... ale řekl bych, že taky ne zcela dobrovolná

Nepředpokládám ale,že by příp.rozpad Ruské federace probíhal sametově.

Putin si ve své politice měl vzít příklad z Bruselu. Místo války měl s Ukrajinou uzavřít "Unii železa a oceli". A přestat mluvit o národu. Takové řeči vytvářejí jen konflikt, rozklad, jako před 80 lety v (západní) Evropě.

vždyť je to krypl...

Naprosto souhlasím.Jeho cíle byly evidentně jiné,svobodnou Ukrajinu neuznává vůbec.

Tu unii měli už z dob SSSR. Ukrajina byla ve všem jednička. Neřekl bych, že z té unie vycouvávali Rusové. A jsme zase u základu problému,** nešťastně nastavený hospodářsko-politický systém svobodné Ukrajiny.**

Tak už z toh onebuď nešťastnej, kvído :-)))

Vždyť pravý opak je pravdou. Etnické hranice R-U vznikly a časem se usadily. Stejnou cestou šly okrajové státy bývalého SSSR. Problémy v tom dělají jen nově vzniklé státy, kde díky jejich svobodně zavedenému systému ekonomicky neuspěli. Jejich neschopnosti využívají jiní a je tu problém...

Etnické hranice po rozpadu Rakousko-Uherska se časem usadily. V českém/moravském pohraničí během/po druhé válce. Třebas taky na Odře a Nise. Na nové hranici mezi Polskem a SSSR Taky po roce 89 v souvislosti s konfliktem v Jugoslávii a rozpadem Česko-Slovenska.
Ukrajincům a Rusům nepřeji aby si museli projít tím, čím prošly národy Střední Evropy po rozpadu habsburské monarchie a následném usazování národních států.

Vytvoření hranic dle etnik je řez, který potřebuje čas na zhojení. Ale pak vše může přirozeně fungovat. Naše hranice vznikly v kanceláři jednoho poručíka generálního štábu R-U armády a splňovaly zadání (zájmy) z Francie a VB. Nerespektování etnika se pak vymstilo (přesněji bylo zneužito) nacizmem. Je to tak?
Jugoslávie je příběh zániku ideologie a sporu o národní suverenitu či dodržení platné Ústavy státu.

stejně tak může k přirozenému fungování odstěhování jednoho etnika do původní vlasti. to je doknce ještě mnohem lepší a funkčnější

Vytvořit spravedlivé etnické hranice v roce 1918 v podstatě nešlo. Vlak jedoucí z Olomouce do Šumperka na nějakých 40 km pětkrát přejel etnickou hranici. Olomouc obývala třetina Němců a dokonce i na jihu od Olomouce byly německé vesnice. Přitom Olomouc a její okolí byla oddělena od souvislého německého osídlení v Oderských vrších česky mluvícími vesnicemi. Podobná situace byla v Brně a okolí i na řadě jiných míst dnešní České republiky.
Nakreslit státní hranice tam kde nikde nevedly nebylo jednoduchou záležitostí, protože šly přes pozemky které někomu patřily stejně jako přes hroby dávno zemřelých, které patřily potomkům
Ještě komplikovanější situace byla na Zakarpatské Ukrajině, stačí si přečíst Olbrachtův Golet v údolí. Tehdy v roce 1918 se to ovšem řešilo tak, že se zkonfiskovaly hranice po Rakousko-Uhersku i když jeho minulost se odmítla. Etnické hranice se neřešily, odložilo se to na časy po následující válce.

A podobná situace byla taky v Bosně, což se ukázalo před 20 lety za války tamtéž. Na Balkáně rovněž nešly jen tak nakreslit hranice, jako se tu udělalo třebas s tím Kosovem.

Podobně bolestné je vytváření nových hranic na Ukrajině válečnými operacemi jak se dělo před 20 lety v Bosně.
Jak napsal Svatý Otec Pius 12 ve svém Vánočním poselství v roce 1946, kdy v poválečné Evropě masivně probíhaly etnické čistky : Kolik strasti pro dnešek a kolik úzkosti pro budoucnost !