Tady řešila, a co teprve sebeupálení v Tunisku co rozpoutalo pád tamního režimu.
Vidím to jinak, Rusáci zůstali, Dubček a jeho kabinet padl, tisíce lidí
opustili vlast a nastala "normalizace". Naopak to vyvolalo další sebeoběti
Zajíce. Ten smutek a zoufalství rodičů si asi kdo dokáže aspoň v náznaku
představit.
Byl to zoufalý čin zoufalce.
Lidé tehdy mohli zmoci jen málo. Dubček tehdy byl již jen služebníkem Moskvy. Palach se stal symbolem, co dokázal zapůsobit na lidi, pomoci k vnitřnímu odmítnutí režimu Ale rozumím také těm, co říkají, že to bylo málo a oběť to byla příliš strašná.
Byl jsem jeho obětí zděšen, musím se přiznat a naplnily se i mé obavy, že Palachovu oběť tehdejší režim propagandisticky zneužije. Doba nebyla zralá na zásadní změny v režimu.
Diktatura může být poražena buď občanskou válkou, masívním útokem z venčí a nebo vnitřním rozkladem. To poslední nastalo příchodem Gorbačova. Jakeš to přiznal - komunisti byli najednou pouhé kůly v plotě.
