Už týdny předtím zněla odpověď plukovníka House, poradce prezidenta Wilsona, na hypotetickou otázku anglického ministra zahraničí „co by Amerika dělala, kdyby Němci potopili loď s Američany“ naprosto jasně: „to by znamenalo automatický vstup Ameriky do války“.
Nápad, pro který se dokázal krátce před katastrofou nadchnout údajně i bankéř Morgan, tudíž nebyl nový. Teď bylo potřeba ho realizovat a Lusitania se nabízela jako ideální obětní beránek. Jednak projížděla přesně trasou, kde intervenovaly německé ponorky, o jejichž pohybu měla admiralita a její hlavní velitel Winston Churchill detailní informace. Navíc se na palubě nacházelo skoro 200 Američanů.