Frankfurtská škola, aniž by ostatním blíže odkrývala své záměry,
prosazuje pro zdárný postup „sametové“ kulturní revoluce mezi jinými
následující věci:
1. zvláštní trestnost rasových zločinů;
2. zavádění nového jazyka a změnu obsahu a vnímání pojmů;
3. sexuální výchovu a šíření homosexuality mezi dětmi;
4. podkopávání autority učitelů a školy;
5. podporu přistěhovalectví ke zničení kulturního rázu země;
6. rozšíření užívání drog;
7. útok na náboženství;
8. nejistý právní systém nastavený proti obětem zločinů;
9. závislost na státu nebo státních příspěvcích;
10. ovládnutí sdělovacích prostředků;
11. oslabování role rodiny a její rozbití.
Jedna z hlavních myšlenek frankfurtské školy navazuje na Freudovo pojetí
sexuality a vykládá jej ve smyslu „pansexuality“ zahrnující nevázané
ukájení pohlavního pudu, stírání rozdílů mezi pohlavími a překonání
tradičních vztahů mezi muži a ženami. Proto jsou jejími dalšími
záměry:
- útok na autoritu otce, odmítání rozdílných rolí otce a matky a
uzmutí rodičům jejich práv jakožto hlavním vychovatelům dětí;
- odstranění rozdílů ve výchově chlapců a dívek;
- odstranění veškerých projevů zvláštního postavení muže, např.
přítomností žen v ozbrojených složkách;
- prohlášení žen za „vykořisťovanou třídu“ a mužů za
„vykořisťovatele“.
Münzenberg shrnul úsilí frankfurtské školy následovně: „Západ
zkazíme tak, až bude smrdět.“
Škola rozlišuje dva druhy revoluce: politickou a kulturní. Kulturní
revoluci, která rozkládá řád zevnitř, považují za dlouhodobý plán
zaměřený zejména na rodinu, školství, sdělovací prostředky a oblast
pohlavního života.