Kyjev ovládli varjažští bojovníci Askold a Dir a vládli zde až do roku
882, kdy zahynuli v boji s jiným varjagem, novgorodským knížetem Olegem.
Tento rok se považuje za počátek Kyjevské Rusi.
V 9. století se už Kyjev stal opevněným hospodářským a politickým
centrem oblasti, které bylo ve styku s Byzantskou říší. Z této doby také
pochází nálezy tří hradišť: na svahu Starokyjevské hory, na Zámkové
hoře a na Lysé hoře. Na konci 10. století, kdy kníže Vladimír I. přijal
křesťanství, dochází k dalšímu rozvoji Kyjeva. V období mezi lety 989 a
996 nechal kníže postavit tzv. Desátkový chrám sv. Bohorodičky, nejspíše
na místě předchozí pohanské svatyně, a přestavět knížecí sídlo po
byzantském vzoru. Jeho syn Jaroslav Moudrý obehnal Kyjev mohutným valem a
postavil Zlatou bránu a katedrálu sv. Sofie. Kyjev této doby měl mnoho
kostelů, klášterů a bojarských dvorců. Řemesla a obchod se soustředily v
podhradí zvaném Podol, které bylo později také opevněno. Mimo město stál
klášter Kyjevskopečerská lávra, centrum kultury a vzdělanosti, založený
v polovině 11. století.
Během 12. století se ruský stát rozpadl na řadu knížectví a Kyjev
začal ztrácet svůj původní význam, a to nejen politický, ale také
hospodářský a kulturní.