Dokážeš to pojmenovat? To něco většího, má to v tvém pojetí nějaký rozměr? Energie, bůh, jeden celek, ve kterém všichni skončíme?
Jsme jeho experimentem?
Potřebuje námi hraje?
Jak to funguje, podle tebe po smrti? Existuje nějaké vědomí a nebo jen
platí zákon zachování hmoty a energie? Tedy ve smyslu nevystoupili jsme
nikdy.
věřím, že takhle nějak:
https://www.databazeknih.cz/knihy/hovory-s-bohem-mala-duse-a-slunce-3786
doporučuji pro dospělé a podrobněji:
https://www.databazeknih.cz/knihy/hovory-s-bohem-hovory-s-bohem-i-293752
Já do jisté míry také a jak to souvisí s tvým viděním světa? Co jsme my jen nějaký otisk v hmotě, přebytek energie, který se musí jednou zákonitě vtřebat?
máš trochu složitější otázky.... na mě...já o tom
nikdy takhle nepřemýšlela.....
myslím, že něco mezi nebem a zemí nás řídí, směřuje nás tam, kam jít
máme.... ale my musíme CHTÍT to přijmout, tu pomoc a radu... pokud
nepřijmeme budeme si myslet, že sami všechno děláme nejlíp, vytváříme
špatnou karmu ne pro sebe, ale pro naše příští generace...a ti to budou
jednou muset řešit za nás....asi tak...
Myslíš, si, že člověk má tedy jakési nadřazené postavení, třeba vůči ostatnímu životu (zvířatům, rostlinám)?
Klidně odpověz, jak to zvládneš, rád si to přečtu.
Mě zaujaly i ty úvahy o čase a jeho relativním pojetí. Můžeš s
vyjádřit také k nim. Jak vnímáš čas?
tak asi každý zažil, že když se třeba na něco těší, čas se
straaaašně táhne....jsme nedočkaví, natěšení...a když to pak přijde,
uteče to téměř rychlostí blesku.....
ale čas je stále stejný, je to jen o našem vnímání času...podle toho, v jaké jsme zrovna situaci
To je právě o tom chápání z našeho pohledu. Nám stačí, pro to co máme a děláme. pro to co zažíváme.
myslím, že nadřazené ne....ale stejně, jako lidi usměrňuje něco tam nahoře, může člověk usměrňovat další živé tvory a přírodu
Nejsme na tom třeba všichni stejně? Jen ke svému životu, každý
potřebujeme něco jiného? Kočka nepotřebuje stavět domy a tak nevyrábí
jeřáby. Mravenec nepotřebuje peníze a tak nebuduje banky, ale mraveniště
Nehrajeme si jen na pány tvorstva? Touha po vesmíru může být touhou po
obsazení nového prostoru, stejně jako se to děje každý den v přírodě,
třeba v případě urputných plevelů typu šťovík tupolistý.
Tím by rozumové nadání člověka bylo jen předpokladem k dosažení cíle,
jakýmsi instinktem, který ho žene vpřed.