Výborný článek. Jana Raka beru jako skromného odborníka, který dokáže vědu přiblížit širokým masám.
Výborný článek. Jana Raka beru jako skromného odborníka, který dokáže vědu přiblížit širokým masám.
Jan Rak je sice fyzik, ale ve skutečnosti poznatky fyziky popírá. Z těch poznatků nevyplývá to, co on tvrdí. A taky žádný fyzik s tím, co říká, nesouhlasí.
Nejen že nepřesné, ono je to úplně "mimo". Z fyzikálního hlediska je to všechno úplně špatně. On špatně interpretuje určité skutečnosti. Fyzika jeho názory ani v nejmenším nepodporuje.
Tak víme, jak se umí chovat třeba valenční elektrony, to nemá daleko k informaci. Ke stavu hmota nebo energie. Já bych ty jeho myšlenky nezavrhoval, mně to připadá logické a líbí se mi, akorát tam ještě nepasuje ten čas. Projekce předmětu na základě informace v určitém čase, pro ne? Na počátku bylo slovo.
Já bych to viděl tak, že ho nějak vnímáme., je to pro nás určitá
reakce na změnu předmětů, lidí. okolí, vývoj atd. Příčina -
následek.
Co se týká toho Raka, tam je problém v tom stárnutí informace. Kdyby vše
záleželo jen na našem vědomí, ukotvili bychom věc nebo osobu v daném
čase, pak proč se nám nejeví stále stejná?
Něco si tam hraje s informací a ukotvuje se v čase její změna.
Tak že je čas ukotven už v základech vesmíru jako třeba prostor, vyplývá z faktu, že při neexistenci času neexistuje ani rychlost a tedy ani pohyb: rychlost je definována jako uražená vzdálenost za jednotku času (vzoreček v = d/t). Když ten čas z toho odejmeš, tak se pojem rychlosti a tedy i pohybu (který je realizován vždy nějakou rychlostí) rozpadne. Přestane existovat. A jaksi zpochybnit existenci pohybu v našem vesmíru už je dost odvážné.
Kdysi jsem četl, že čas vznikl nějakou chvilku po velkém třesku. Což je ve výsledku pitomost (tedy dle mého názoru).
Mně ne, aby k něčemu mohlo dojít potřebuje to čas. Tedy musel tu být
dříve než prostor 
Já si to nemyslím, přivedl mě k něčemu o čem přemýšlím už delší
dobu, další díl skládačky, ale ještě k tomu chybí ten čas v čase 
Jedna věc přivést někoho na myšlenku a druhá je to, čím ji zaštituji
a obhajuji. On jednou spadl z kola a nějak se mu to v ní všechno promíchalo.

Zlého určitě ne. Je to ale jeho představa, která není v souladu s tvrzeními fyzikální vědy.
Tak mezi hmoutou a energií, to není v rosporu a co se táýče té informace, uvidíme za nějaký čas.
Tak věda neklade rovnítko mezi hmotu a energii. Aby existovala energie, tak musí být nějaký hmotný objekt, který tu energii má či nese. Tak jako je tomu třeba u pohybu: aby existoval, musí být něco, co se pohybuje. Tudíž hmota (hmotný objekt) je substance a energie či pohyb jsou vlastností této substance.
Co se týče té informace, informaci může nést cokoli, co se dá strukturovat, tudíž jí může "být" jak hmota, tak energie.
Tak ono teoreticky k dění může docházet i bez existence času, ovšem s tím, že se to odehraje všechno naráz (tj. neexistuje "před" ani "potom").
Pak existuje myšlenka, která dala podnět a ten podnět se musel zrodit v čase. Jeho následkem je děj.
Myslím tím, že je vetkán už ve struktuře našeho vesmíru.Pokud existuje pohyb, musí nutně existovat i čas. A myslím, že i vyplývá z teorie relativity, že prostor bez času není možný (podle ní jsou prostor, čas, pohyb a gravitace veličiny, které jsou vzájemně svázány, tj. jedna ovlivňuje druhou, stručně řečeno).
Tady jde o to, že to nemá oporu ve Fyzice, tak jak to Rak prezentuje. Jestli se někdo chce takto dívat na svět, ať tak klidně činí, ale je lživé u toho tvrdit, že tento pohled vyplývá z poznatků fyzikální vědy. Nevyplývá.
Podle současné Fyziky třeba není žádný stav hmota nebo energie. Energie není substance; jedinou substancí je hmota a energie je vlastností hmoty (tak jako hmotnost, elektr. náboj atd.).
Tak učitelé fyziky by měli mít odbornost právě na fyziku. V opačném případě nejsou těmi správnými učiteli.
Jestliže energie je definována jako "schopnost hmoty konat práci" (tj. se měnit), tak je ostatně jasné, že je vlastností té hmoty a bez hmoty neexistuje.
Myslím, že čím hlouběji se snažíme pochopit, o co tam jde, tím méně toho víme. Přesto s tou informací, by to bylo fantasticky ideální.
Já bych spíš řekl, že víme toho víc, ale zároveň s objevem nových skutečností vyvstávají i nové otázky, které nedokážeme zodpovědět. Takže ve výsledku s větší šíří poznatků máme také větší šíři (nových) nezodpovězených otázek.
Možná by to bylo ideální pro nějaký konkrétní způsob interpretace světa a života či náhled na ně, ale historie nám ukazuje, že většinou se ukáže, že je to všechno celkem jinak, než jak jsme si přáli nebo v rámci svého náhledu na svět představovali.
řes náboženství se k pravdě medostaneme. To úpotřebuje ke své víře věřící. Nepotořebuje více poznávat.
Dostaneme, ale ne k pravdě přírodovědné. Náboženství ukazuje pravdu o nás samých a nabízí způsob, jak dojít ke své podstatě, k sobě samému.
Kdo je hluchý, tak si to může přečíst, kdo nevidí, může mu to někdo přečíst. Nejdůležitější přesto je umět chápat a chtít pochopit.
Diskuse je zdravá věc, ale zase se to nesmí přehánět. Je to jako ve škole, pokud se moc diskutuje, dává se žákům přílišná volnost, vše mohou komentovat, pak se ve škole nic nenaučí a jen každou hodinu prohovoří. Nic neumí, ale huba jim jede. Pokud je to cílem, pak kdo za ně bude pracovat (manuálně nebo hlavou)?
Ne... co se týče fyziky, je to věc interpretace.....
On to interpretuje na vzdory masám....
Když čtu tvé názory, tak chápu, proč se Němci nechali zfašizovat....
Správný je jen názor většiny.... a masy na tribunách jásaly....
Jakmile někdo neříká co většina, tak to nechceš slyšet....
Vadí Ti to a útočíš na něj....
Rak říká to, co poznali mnozí jogíni. Jen ukazuje, že to není nemožné. Navíc zdůrazňuje, že můžeme žít v simulaci... To je v principu nevyvratitelné.....
Ne, to co Rak říká, není věcí interpretace. On nepochopil, co znamená
superpozice stavů. On si myslí, že hmota (částice/objekt) v takovém
případě přestala existovat, ale není tomu tak. A v některých věcech pak
dokonce lže (např. že jeden daný experiment dokázal, že lze měnit
minulost).
S názorem, a navíc většiny to nemá nic co do činění. To se jenom
projevuje ta tvoje revolta vůči společnosti (většině), která po pubertě
zapomněla zmizet.