Ono mnozí praktikanti náboženství ani netouží být na nějaké duchovní výši. Alespoň by to takto nenazvali. Otázka totiž je, co to taková duchovní výše vůbec je.
Ono mnozí praktikanti náboženství ani netouží být na nějaké duchovní výši. Alespoň by to takto nenazvali. Otázka totiž je, co to taková duchovní výše vůbec je.
Duchovní člověk se pozná na vyšší tak že neukazuje, že se zabývá
duchovnem, žije ho, či ani neví že ho žije, má tu vyzrálost toho vína z
dubového sudu.Chova se tak a třeba uvedu příklad: Nepovysuje se nad druhé
že je lepší, umí i na jejich úroveň přejít , než na ně koukat
shora.Duchovni moudrost , která přichází jako oceán absolutna. 
ano...a vždy by měla být rovnováha mezi duchovnem a materiálnem...bohužel mám jinou zkušenost..
Ano Buddha učí, že i když poznáme Nirvánu a budeme vědět, nesmíme zapomenout že stále pretrvavame v tomto bytí.Tedy vědět o obouch bytí a přesto myšlením nezapomínat ,kde se nacházíme.
Tak to jsi popsal "vyzrálou, dospělou osobnost". Takže termín "duchovní výše" se pak kryje s termínem "zralost osobnosti".
Ale je to zralost duchovní,tedy duše duchovně vyzrálá co v pokoře ví co jí bylo dáno může být i odebráno.Takovych citací je mnoho a jsou si tak podobné viz třeba: První bude poslední , poslední bude první apod
Tož nevím jestli člověk co říká že mluví s Bohem a on mu odpovídá není třeba člověka nějaký psychický stav.Ja osobně že své zkušenosti , když už nevím Kudy kam(což by mohl být 8 pád v češtině),tak právě se ptám směrem k nebi a přichází mi různé odpovědi v určitých formách
Ono se to dá interpretovat různě. Takováto komunikace může být klidně čistě intrapsychický děj, tj. odehrávající se jen v rámci psychiky jedince, kdy ego (vědomé já) "komunikuje" s komplexem nebo s jiným objektem v nevědomí.
Ano souhlas , učení napojení universa a učení svého stavu mysli,co se odehrává v nás vysíláme ven a dá se říci, že to co si přejeme se nám plní.Ne nadarmo se říká , naše mysl je oceán a myšlenky jsou jako řeka, stále tečou a nedají se uchytit,jako kapky molekul celého oceánu.Co a na co myslíme v určitých formách se v rámci universa, aniž si uvědomíme plní ve čase dle ,toho jak pracujeme s vlastní myslí.
To bych zas neřekl, že se všechno, na co myslíme, plní. Plní se to v naší psychice, protože to na co myslíme, zároveň tak prožíváme. Ale nemyslím si, že se to i "zhmotňuje" ve vnějším, fyzickém světě. Jestli jsem tě teda dobře pochopil...
Když budeš chtít auto můžeš ho mít je to síla myšlenky dá se cvičit opravdu funguje, viděl jsem o tom dokument.
To bys po mně chtěl moc,jsem tak líný že jednu knihu Slovo Buddhovo čtu
6 let od Květoslava Minaříka. 
Jó to znám. Taky jsem ohledně čtení lenoch 
Já jenom že v té knize Moc podvědomí se píše přesně to, cos napsal. Já jí četl v 15 letech a byla to vůbec první kniha na "duchovní" téma, kterou jsem četl a dost mě tehdy ovlivnila.
Tuhle Minaříkovo jsem asi četl. Ale ne celou, jenom zhruba půlku.