Rozcestník >> Esoterika a záhady >> Cestou tajemna s panem LUNY

Tak to že v tom je moudro, ještě neznamená, že to ten Ježíš řekl. Tomášovo evangelium se datuje min. do poloviny 2. století, přičemž kanonická evangelia se datují do 1. století, takže narozdíl od toho Tomášovo, jejich pisatelé klidně mohli být svědky Ježíšovo působení. To je jeden z důvodů, proč jsou důvěryhodnější.

Když tě hledání Pravdy dovede k pochopení samotných principů té Pravdy, tedy v čem ta Pravda spočívá (což je obsaženo v základu snad všech náboženství), tak sice nevíš všechno, víš však, jaké je třeba provést změny, aby bylo Pravdy dosaženo, a že každá cesta vedoucí k té Pravdě musí tyto změny provádět. Provést je, je jistě možné různými postupy, ale MUSÍ být provedeny, pokud má cesta ústit v cíl, jímž je Pravda.

Já si nemyslím, že existují postupy, jen příklady a takové příklady mohou být pořádně krkolomné a zbytečné ve svém počínání. Nemusí dotyčného dovést nikam. Proto má každý svou cestu. Protože má jiné základy, jiné hodnoty a jinak věci chápe.
Co se týče datování svitků z egyptského Nag Hammádí, tak tam už z principu nemůže jít o nejstarší svitky. I kdyby to byly jejich opisy. Ukazovalo by to na to, že Ježíš byl člověk, reformátor židovské víry. Pokud šlo o reálnou postavu, pak já osobně bych proti tomu nic neměl. Svitky nejsou ovlivněné Paulánstvím.

Tak postupy jsou, třeba křesťanství nabízí jiný postup než budhismus a než islám - budhista třeba musí meditovat, křesťan ne, ten zase musí vyvíjet víru. A i v rámci budhismu třeba mahájánový, theravádový a zen, každý používá lehce jiný postup k dosažení osvícení.
Každý jsme sice individuální, nicméně každá cesta klade určité požadavky a nároky, což se týká jak hodnot, tak chápání, a adept se jim musí přizpůsobit, pokud po ní má kráčet. Základním důvodem toho, proč nejsme ve stavu osvícení je ten, že vyznáváme nesprávné hodnoty a nesprávně věci chápeme (v důsledku neuvědomělosti).

Mluvil jsem právě o datování obsahu, tedy jeho vzniku.

Někdo jej klade hned za Marka.
Souhlasím, že nevědomost je příčinou mnohých nedorozumění. Proto hledáme společné cesty víry, aniž bychom si přiznali, že každá taková cesta je individuální a odráží se v ní hodnoty, které jsem získali v dětství od svých rodičů, odkoukali od života a nebo načerpali v modrých knihách. Taková cesta je pak konglomerát minulosti, přítomnosti a budoucnosti, který se snažíme uhladit do formy, která nám bude vyhovovat. Jednou šlápneme vlevo, podruhé vpravo, jednou jdeme do kopce a jindy z kopce. Na konci nás čeká společný konec.
To je pravda o životě.
Učitel vede své žáky a přesto se s nimi na jejich cestě nikdy nesetká.

Jo jeden člověk.

Tohle je hrozně idealistické. Jediný společný konec, který nás všechny čeká, je smrt. Individuální cesty však vedou k individuálním cílům. Z důvodů, které už jsem tu dvakrát vysvětlil, se musí individuální cesta vyznačovat určitými rysy, pokud má vést k osvícení/absolutnu.

Na konci je smrt a to nezměníme nikdo a cest k ní existuje cca 8 mld. Pak je marnost na místě, pokud s ní chceme bojovat a měnit cíl.