Hlavně jde o to, k čemu co směřuje. Modlitba má účel.
Když k něčemu upínáte zraky je to závislost, lpění a to nikdy nevede k ke kýženému cíli, osvobození vědomí.
Předměty, myšlenky, bohužel vše, co souvisí s reálným životem. Pokud
by Vás to netrápilo a byla jste jen divákem, bez toho, abyste jakkoliv
zasahovala mysleli by si ostatní, že nemáte srdce a člověk je už tak
uzpůsoben, že to co se děje ho nějakým způsobem ovlivňuje. Takže ten boj
se lpěním je věčný.
Lpět se dá na všem i na modlitbě, způsobu provedení apod.
Meditace vede k uvolnění, nelpění. Jak takového stavu dosáhnete je jen na
vás, ale je to krásný stav
Jo a z Bohem rodu ženského jdu víc do sebe, Otec mne v tom rušil . jo.
Myslím, že absolutno nestojí na lidské malichernosti, která je touhou,
lpěním na něčem individuálně jedinečném. Tak se rodí mýty, legendy,
pravdy, pro které je člověk schopen všeho.
Když se dívám na nějaký film, podle knižní předlohy, kterou znám, pak
mě často překvapuje, že je o něčem jiném. Je to chyba autora? Tvůrců?
Protagonistů a nebo diváků?
Ten film by se mi měl líbit nebo nelíbit?
Raději si najdu předlohu a hle ono to už není tak jednoznačné, jako před
tím než jsem viděl film. Vidím věci, co jsem předtím nevnímal.
Nemyslím si že adaptace by měly měnit původní individuálně jedinečnou
představu a to neplatí jen pro film. Každý jsme jiný a každý máme své
sny. Bojím se společných, hromadných představ vyprazdňujících vlastní
tvůrčí individualitu lidského myšlení.
I když se ti podaří se odpoutat od sebe samého tak se vždy zase musíš vrátit do sebe samého, pokud v té chvíli zrovinka nezemřeš.
Ano, to je pravda. Jako by Vás něco zase vrátilo, tam, kam má. Dá se
promeditovat celý den, ale nesmí vás v tom nikdo rušit.
Samsara nás vrací do života.
Ano, pokud se člověk nechce něčeho vzdát, pak je to lpění. Nelze zahodit je ve vaší hlavě, je to představa, která zapadá do určitých vámi preferovaných (do jisté míry neměnných, pevných) hodnot. Ta myšlenka vám nedává volnost, drží vás a vy držíte jí a tak se vlastně podporujete navzájem.
To už je pak lepší vyhledat odborného lékaře. Nikdo vám neříká, abyste si něco dělala. To je nesmysl.
Otázkou je naše existence a její smysl.
Kdybychom jej znaly, zvolili bychom adekvátní cestu.
Nebo bychom to po... Někdy když člověk ví moc, tak se moc snaží, až je kolikrát výsledek horší, než kdyby nic nevěděl.
To je pravda, jenže taková prvovočáteční pravda může ukazovat i na
zbytečnost jakéhokoliv lidského konání tady na Zemi.
Pak by člověk mohl spočinout pod fíkovníkem do konce svých dnů