Osvícení chápu jako pochopení podstaty, to pro mě neznamená, že tu
představu ještě dokážu v životě zrealizovat. Je to jako princip kola.
Můžete pochopit jeho princip, ale ještě na něm nemusíte umět jezdit.
Vystoupit ze samsary za života se nedá.
Buddha poznává marnost a náhle má své učení šířit. Proč? Nemá to
logiku. Jak chcete někomu usnadňovat jeho vlastní poznání? Namítnete, že
na své cestě je každý jen sám, to je pravda a já s tím plně souhlasím.
Pokud vás někdo "osvícený" vede, pak sám nedosáhl nejvyššího poznání.
Předávání s vyšším posláním nemá logiku. Můj názor.
Osvícení
Buddha je zklamán ze svého zjištění, že ani přísnou askezí, ani pomocí
meditací, nelze dosáhnout osvobození. Náhle si vzpomene na zážitek z
dětství, kdy zažil bezpodmínečnou radost a štěstí, prostřednictvím
pohroužení se do přítomného okamžiku. Buddha poznává, že toto je cesta
vedoucí k probuzení a tak se po následující dny věnuje tomuto novému
cvičení. Po několika dnech Buddha dochází poznání a osvícení - pod
starým fíkovníkem (strom Bodhi) poblíž města Gaya (Bodhgaya). Buddha
poznává pomíjivost a promíšenost všech jevů a věcí. Svět a člověk
jsou spojením pocitů, představ, tělesnosti, pudů, vnímání a vědomých
aktů. Po tři týdny byl Buddha ponořen do této dlouhé meditace, až k němu
přišli dva nejvyšší bohové a přinesli mu dary. Bůh Indra mu věnoval
velký bílý lasturový roh a bůh Brahma zlaté kolo s tisíci paprsky. Tyto
dva dary symbolizovaly otáčení kola dharmy - prosbu, aby toto nové učení
bylo rozšiřováno ku prospěchu všech živých bytostí. Poté Buddha opustil
les a vydal se do města nedaleko Varanasi, aby zde zformuloval čtyři
vznešené pravdy, jako základ tohoto učení.