Ono je to vždy o tom, že někdo ukáže svůj příběh. Své vidění
světa. Rozkryje část cesty, kterou se vydal. Pak přijde někdo jiný a
udělá z toho určitý kult. Vyvíjí se to dál a jde to různými směry,
jako tichá pošta. Začne se slovíčkařit a hledat skryté. Zapisuje se na
základě doslechů a údajných hodnověrných svědků, aby se nezapomnělo.
Ještě se často prolustrují všechna dostupná vyjádření, aby byl
výsledek, takový, jaký má být. Pak přijde někdo, kdo umí dobře mluvit a
fabulovat a přidá ještě nějaké postavy, zázraky, aby to bylo
zajímavější a pro ty co uvěřili, nezdolatelnější. Ve smyslu, nic není
zadarmo a když budeš poslušný, dostaneš, bude ti dáno. Vždy je přidána
jakási světská správa s vyšším posláním, která dohlíží, spravuje a
má na to zaručeně mandát od samotného prvotvůrce příběhu.
To je chyba, Přál bych si jednou poznat skutečného Buddhu, Ježíše atd.
Byl by to zaručeně někdo úplně jiný, než je nám předkládáno.

