To je návrat k Bohu. K Tóře. Očištění od nánosů.
Přes které se snaží naučit žáky novému pohledu na život, kde každý z
nich je tvůrcem vlastní cesty. Podobně, jako je to v klasickém Buddhismu.
Když má někdo v sobě zažité od malička, spojení s vírou, přes
synagogy, rabíny a pod. Těžko se mění a těžko chápe něco nového,
oproštěného od lpění. Proto je Ježíš přijímán jako 12 letý v
chrámu. V době římské nadvlády docházelo ke ztrátě národní identity.
Neměli to lehké a čekali na spasitele. Určitě ve své době nebyl jediným,
přesto dokázal zaujmout.
Často při rozmluvě s jeho žáky cítím, jeho nervozitu, kdy už neví, jak
by jim to vysvětlil. Musí jim předkládat příběhy, aby pochopili a přesto
nepochopil ani jeden z nich. Proč? Ta víra v nich byla zakořeněna moc a tak
si udělali jen jakousi nadstavbu svých představ. Bez toho, aby revidovali
základnu. Je to můj názor a nikomu ho nenutím.

